Mohl jsem si život nalajnovat jako ten nápadník Píšťalky v třetím díle Básníků. Tedy dále už jen samé jistoty a pozitiva. Protože státní správa mi přesně toto nabízela. V klidu to tady dotáhnout až do důchodu.
Jistota zaměstnání, žádná velká dřina. Hlavně poslouchat, být loajální, školit se v legislativě, zlepšovat se v angličtině, vítat regulaci a bezmyšlenkovitě přejímat směrnice EU. Resp. myšlení v rámci dané regulace dovoleno, tj. možné dílčí opravy, úpravy, národní poznámky.
Ale dovolit si pochybovat o smyslu regulace? Cítit se jako parazit? I přes užitečnost své práce vnímat, že jste součástí něčeho, co už více škodí, než pomáhá? Filozofovat o přebujelé byrokracii v EU a u nás? Vidět ve služebním zákonu nejen ochranu před politiky, ale především buzeraci bránící svobodomyslnosti?
Máte tyto pocity a nedovedete, a už ani nechcete, je nějak potlačovat. Necháte je vystoupat na povrch, sdělíte je světu, díky této upřímnosti se Vám uleví. Zvládáte pokračovat, ale už víte, že jistoty padly, že tenhle nesoulad své práce a své duše zkrátka do důchodu vydržet nechcete a ani nemůžete, pokud se nechcete zasebevraždit.
A tak jdete cestou změny, cestou neznámého, co se před Vámi otevírá. Už chcete jít cestou radostné tvorby (což je u mne psaní, vzdělávání a především ekologická zahrádka) a nějaké smysluplné práce, co Vás uživí. Zatím to dohromady nejde, aby to, co děláte rád, Vás i uživilo.
Nicméně prostor se otevřel a nabídl příležitost obživy. Úplně jinou, než dosud. Bylo jen na mně, zda se rozhodnu jít touto cestou. Zvolil jsem si. Z insidera státní služby se stávám outsiderem služby bytové, sousedské. Nejspíš to nebude tak poklidné, ale bude to pro mne nové, budu se muset mnohé naučit, naštěstí budu mít pár měsíců k dispozici „učitele“, co to umí.
Státní správa dusila mou svobodomyslnou duši, nabízela jí stravu, kterou už nemohla strávit. Poslechl jsem ji a nabídl ji něco jiného. Vím naprosto jistě, že té svobody a smyslu je tam víc. I té dynamiky a vzrušení bude mé duši v novém působení dopřáno.
Vím, nebude vše stoprocentní a časem možná i ta dušička nebude tak spokojená jako ze začátku, kdy vstřebává nové informace. Ta mrška duše je ráda volná, nespoutaná, ráda objevuje a nemá moc ráda rutinu, připoutanost, vnucování.
Někdy se holt bude muset dušička v zájmu obživy upozadit, ale vím, že v zájmu přežití jí budu muset nějaké to potěšení poskytnout. A rád. Mít spokojenou duši se vyplatí.
