Jde to, ale dře to. Bylo období, kdy se dalo jet i zadarmo. Dokonce jsem se toho účastnil. Jeli jsme jednu stanici zadarmo.
Pak jsme to zkusili kousek dál a s přestupem. Obě cesty jsme absolvovali v koronavirové době. Takže obě s rouškami. První cesta vlakem trvala 7-8 minut, druhá něco přes dvacet minut. Faktem je, že roušku jsme měli nasazenu i cestou přes obec, než jsme ji mohli v lese odložit, resp. dát ji do pohotovostní polohy a nasazovat jen při setkání.
Druhý výlet jsme absolvovali ve městě, takže roušky pořád. Ikdyž budou roušky venku dobrovolné, což pro mne znamená, že ji venku nosit nebudu, tak ve vlaku ta povinnost ještě nějaký čas zůstane.
Vlakoví dopravci na mně nevydělají, protože delší vzdálenosti, resp. delší čas ve vlaku (např. dvě hodiny) s rouškou na ksichtě si neumím představit. Takže radši nikam nepojedu (nebo jen na krátko), nebo pojedu autem.
Pravdou je, že vlakem moc často necestuji, ale cestoval jsem jím rád. Ovšem s náhubkem ta radost mizí. Dočkám se doby, kdy bude zase náhubek ve vlaku povinný jen pro psa?
Také jsem rád, že nejezdím denně do Prahy. To už 2,5 roku nemusím. Díky koronaviru mi odpadly akce, kdy jsem tam měl jet. Mám na vybranou jet autobusem (či autem) a metrem, nebo autobusem (či autem) na nádraží vzdálené 10 km a pak vlakem až do centra. Cestu autem až do centra odmítám. Jsou tam jednosměrky a kde bych parkoval? A jak bych platil parkovné? A nedostal bych i nějakou pokutu?
Za ten komfort jet autem (možná se spíš plížit) až do centra Prahy mi to nestojí. To radši vlak či metro. Jenže nebudou v pražské MHD roušky povinné již napořád?
A teď bude sranda, když ve vlaku se to obecně zruší a v první pražské stanici si budete muset roušku nasadit. Až skončí praktikování „home office“ (ikdyž pravděpodobně se v nějaké formě udrží, např. 2x týdně práce z domova) a lidé se vrátí k dojíždění, budou proti sobě stát dva požadavky.
Snížit dopravní zátěž tím, že dostaneme lidi z aut do hromadné dopravy a chránit zdraví veřejnosti tím, že naopak budeme jezdit auty, protože ne všichni, kteří využívali MHD, budou chtít jezdit v rouškách. Příp. se budou bát tzv. „socku“ vůbec použít.
Ne vždy a všude je možné chodit pěšky, nebo jet na kole. Nicméně tímto způsobem se podporuje i chrání zdraví, neboť zde jde i o fyzický pohyb venku. A to je na imunitu nejlepší.
To mi nikdo nevymluví. Nejsem si vědom nějaké alergie, v přírodě pobývám rád a v jakémkoliv období, může kvést, co chce. Tuhle jsem si vzal čerstvě vypranou roušku a v zásadě jsem ji nemohl mít nasazenou, byla z ní příliš cítit aviváž.
Nově povlečené peřiny ošetřené Lenorem mám rád, jenže ta reklama je zavádějící: prý vůně lučních rostlin. Ano, luční rostliny mi voní, umělý Lenor linoucí se z hadru na ksichtě mě naopak dráždí. Že by alergie? A na co? Na tu aviváž, nebo už na roušku?
Přitom jsem si tu roušku ani tak neužil, jako lidé, kteří ji musí mít (v první linii) při své práci. V zásadě jsem ji používal při pěším přesunu do práce a z práce, v kanceláři jen při osobním jednání (přičemž občas jsme se domluvili, že si ji sundáme). Pak jsem ji používal (a používám) ve městě, ikdyž nyní již převažuje jen to ohleduplné nasazování si jí při bližším potkávání. V přírodě jsem tohle aplikoval již dříve.
Asi jsem se od roušky již vnitřně osvobodil, a proto mi začala vadit. Takže pokud nemusím tam, kde ji mít musím, tak se tomu místu raději vyhnu. A k těm místům teď patří i můj oblíbený vlak.
Jo, a tomu (nejen vlakovému) personálu, ale i všem, kteří tu roušku dlouhodobě nesundají, patří i můj obdiv. Zvláště tam, kde ochotně podstupují omezení, aby mohli vykonávat svoji práci, která je nejen živí, ale v mnoha případech i baví.
