... jsem obešel místní krámky a nakoupil dárečky. Přiznávám, bývá to (většinou těsně) před Vánoci. Jenže těch krámků ubylo, některé majitel budov přestavěl na byty.
Jinde je z krámku s nějakým zbožím (třeba i zbytečnostmi a hloupostmi) pobočka nějaké pojišťovny. Stav tristní. Máš auto, dojeď si do Prahy nebo Boleslavi do obchodního centra a nakup si. Můžeš jet i autobusem.
Nebo si klikej na e-shopu a pak si vystůj frontu v zásilkovně, či čekej na pošťačku. Tímto způsobem (pro mladší ročníky pohodlným) občas člověk riskuje, zboží nepřijde včas, kvalita nebo i velikost může být jiná, přistane ti doma něco úplně jiného, co sis neobjednal. Nebo taky přijdeš o peníze.
V obchodním centru bych v předvánoční době přišel o nervy, protože nejsem frontový bojovník, a zde obvykle nejde o frontu jedinou, nýbrž o tři: první se čeká na zaparkování, pak na nákupní košík, a nakonec ve frontě u pokladen.
Spíš než se slušností a ohleduplností se člověk setká s nervozitou i agresivitou. Ale třeba je to můj předsudek a lidé jsou ohleduplní a přející i v těch velkých centrech. V těch malých krámcích u nás, kam chodí málo lidí, toto platí. Proto z toho nemám trauma a celkem se na setkání s prodavačkami těším.
Možná se situace ve velkých obchodních centrech díky internetovým obchodům zlepšila, to opravdu nevím. Nicméně já si udržuji svou osobní harmonii Vánoc, která spočívá v tom, že část dárků si nakoupíme společně s manželkou dříve. Jsou to obvykle ty potřebné věci do domácnosti či na zahradu, nebo ošacení a obuv, které je třeba (aby si žena vybrala spíše sama) a taky vyzkoušela, zda ji sedí a sluší. Mně by se líbila i v pytli, a ještě lépe bez oblečení. Takže základ máme zpravidla koupený dopředu.
A pak nastává chvíle, kdy je třeba vymyslet a koupit nějakou drobnost, která udělá radost. A někdy se povede, že je to opravdu na poslední chvíli. Většinou jsem si bez front obešel pár krámků a něco koupil.
Pravda už mi těch krámků moc nezbylo, přesto jsem své dva nejoblíbenější navštívil a nakonec vybral. Teď už zbývá se jen poprat s tím hrozným balením. Neumím to, nebaví mne to a ani se s tím netajím. Kromě mašle a papíru je mým největším pomocníkem lepící páska. Bez ní bych se při balení dárků neobešel. Jo, a taky mám rád ty dárkové tašky, kam se to jen strčí a je hotovo.
Tak jo, letos jsem připraven. Možná, že nakonec budeme jen dva, nebo na chvíli čtyři. Záleží, kdy nás oblaží svojí přítomností syn se svou láskou. Pak se chystáme objet a navštívit další blízké.
Letos se toho svátečního hemžení neúčastní dcera se svým přítelem. Prožívají nádhernou exotickou dovolenou a vrátí se až po svátcích. Tak se těšíme, až budou vyprávět.
