Po nějaké době poruším svůj slib a opět se dotknu tématu Covid-19. Tentokrát však pouze osobně. Snažím se najít odpověď na otázku „proč jsem neonemocněl?“
Jsme tu s Covidem přes rok. Za celý rok jsem nebyl nemocný. Pokud bych Covid prodělal, pak o tom ani nevím. Tj. měl bych naprosto bezpříznakový průběh. Spíš je pravděpodobnější, že se mi vyhnul.
Mohl jsem někoho nakazit? Teoreticky mohl, pokud bych opravdu bezpříznakově onemocněl. Testy jsem však vždy měl negativní. To ovšem nic nezaručuje. Nechci spekulovat. Předpokládám ale, že je více než pravděpodobné, že jsem ani nikoho nenakazil. To by se už muselo projevit v mém okolí.
Nemiluji dav a fronty, tomu se snažím vyhnout. Platí to i o nákupech v nákupních centrech. Zkrátka jsem se nevyskytoval tam, kde je velká koncentrace lidí. Samozřejmě jsem také nemohl být tam, kde to bylo (nebo stále je) zakázáno (např. divadlo, koncert, kino, ples, restaurace). Takže hromadných akcí jsem se neúčastnil. Vzhledem k věku jsem se neúčastnil ani žádných utajených párty či mejdanů.
Hromadné akce za celý rok nula. S výjimkou návštěvy kina, divadla, bazénu či restaurace, kdy se to výjimečně smělo (tedy loni v létě). Nerad nosím roušku, o respirátoru ani nemluvě. Tak jsem ani necestoval, nikam jsem neletěl, ani tomu vlaku či autobusu, jsem moc nedal. Nedojíždím, do práce chodím pěšky a spousta akcí, kam bych normálně jel, byla zrušena.
Převážně jsem se pohyboval doma a v práci. S okruhem lidí, kteří podobně jako já neonemocněli. Znám osobně lidi, kteří onemocněli, někteří měli i těžký průběh, a dokonce i ty, kteří v souvislosti s Covidem zemřeli.
Nemoc však nezasáhla mé nejbližší okolí, úzkou rodinu. S výjimkou matky, která patří k té nejohroženější skupině (věk, obezita, chronické choroby), přesto u ní měla nemoc jen lehký průběh.
A teď, čím to je? Proč jsem já (a mí nejbližší) neonemocněli a stali se tak v podstatě „divnými“ a „podezřelými“ lidmi? Nepřipadá vám to šílené, když je zdravý člověk podezřelý a divný?
Jaké jsou faktory, které na to mají (nebo mohou mít) vliv?
Přirozeně dobrá imunita organismu. Zdraví podporující životní styl, opírající se o dostatek pohybu na čerstvém vzduchu vč. fyzické (převážně zahradnické) práce. Slušná fyzická kondice a psychická odolnost. Práce v nestresujících podmínkách (malý kolektiv, sám sobě šéfem) a pouze malá snesitelná omezení. Dospělé děti a z toho plynoucí žádné starosti se školou a hlídáním. Pevný partnerský vztah, vzájemné porozumění a shodný názor na situaci.
Nepanikaření. Nesledování zpráv. Volné dýchání venku v přírodě i v liduprázdných ulicích městečka. Častý pobyt venku. Místo dezinfekce častější mytí rukou. Noření rukou do hlíny a jejich opláchnutí ve studené vodě (v sudu či v potoce). Domácí cvičení, dýchání, meditace, počátky otužování (studenější sprcha, nohy ponořené nějaký čas ve studené vodě).
Vše výše uvedené bude mít nějaký větší či menší vliv. Ale co je hlavní příčinou? Myslím si, že hlavní je nemít strach a také přijetí smrti, což je smíření se s tím, že zemřu, že si nic nevezmu do hrobu. Jen nevím, kdy a jak se to stane. Může se to stát kdykoliv a jakýmkoliv způsobem. A proto chci svůj život žít, radovat se z každého dne, těšit se z přítomnosti a z maličkostí.
Covid se mého života dotýká jen okrajově. Vím o něm, testuji se, ale protože se ho nebojím a nevěnuji mu tolik pozornosti, jako by ani neexistoval.
Přitom nám do života zasáhl všem a totálně změnil život na Zemi. Nešlo si ho nevšimnout. Jaký bude život po, nevíme. Snad jen, že už nemůže být stejný jako před. Přejme si, aby byl lepší, aby lidé byli ohleduplnější k přírodě a sami k sobě navzájem. Aby nastalo období spolupráce, sounáležitosti a lidskosti.
To nám ale nezařídí vlády a ministerstva, to si musíme zařídit sami.
