Celkem dobře. Nemám s tím problém. Mám většinu příbuzných, kamarádů a sousedů očkovaných proti Covidu-19.
A setkávám se i osobně s neočkovanými. Často mě to překvapí, u někoho bych čekal, že očkovaný nebude a on je, nebo naopak o někom si myslím, že určitě je a on není.
Při osobním styku se asi nejvíc vyplácí metoda „mlčeti zlato“, tedy se tématu vůbec nedotýkat. Ale, když si s tím někdo začne, tak přiznám pravdu a chce-li vědět důvody, tak mu je sdělím.
Důvody nechat se či nenechat se očkovat mohou být různé. Vidím to následovně: kdo se bál nemoci a věřil v ochranu očkováním, ten se hlásil v první řadě, kdo se nemoci nebál a věřil více své přirozené imunitě než očkování, vyčkával, jak se bude situace vyvíjet.
Mezitím nemoc působila mezi lidmi a rozdělila je na šťastlivce (kam patřím), kterým se buď vyhnula, nebo ji prodělali bezpříznakově a přirozeně posílili svou imunitu. Pak tu byli smolaři s těžkým průběhem, pobytem v nemocnici a dokonce ti, kteří nemoci podlehli.
Ti smolaři (přeživší samozřejmě) se pak na základě vlastní zkušenosti rozhodovali, jak dál. Předpokládám, že většina z nich se nechala očkovat. Jde samozřejmě o ovlivnění médii, blízkými, vlastními strachy a prožitou zkušeností.
U mne ta zkušenost nebyla bolestná, naopak. Uvědomil jsem si, že se více potřebuji věnovat sám sobě, svému tělu, své duši. Naordinoval jsem si téměř denní procházky, fyzickou práci venku (zahrada a chata), denní cvičení a meditace místo večerních zpráv, otužování, dýchání podle Wima Hofa, dodržování 12 hodin mezi jídly přes noc s občasným vynecháním snídaně (1x týdně, někdy 2x). Zhubl jsem cca 11 kilo, můžu nosit kalhoty, které jsem léta nedopnul, naopak jsem se musel rozloučit s oblekem, který jsem si pořídil v tom objemnějším období před Covidem.
Výsledkem je, že jsem zlepšil svou fyzickou kondici, posílil psychickou odolnost a přirozenou imunitu. Proto jsem s očkováním vyčkával a přemýšlel o tom, co se děje a proč. Celou tu dobu ve mne sílil pocit, že nenechat se očkovat ze zdravotních důvodů, bylo pro mne dobré a zodpovědné rozhodnutí.
Dost lidí kolem mne se nechalo očkovat kvůli tomu nátlaku, protože se chtěli vrátit k „normálnímu“ životu. Sorry, ale já za normální život nepovažuju všude chodit s mobilem a nechávat se kontrolovat, zda jsem očkovaný či testovaný, to samé nosit respirátory všude vevnitř.
Takže žiju si mezi očkovanými vnitřně svobodně a přijímám, že budu mít ten život těžší. Měli bychom se vrátit k úsměvům, ne zakrytým ústům i nosu, k přirozenosti, kdy kolem nás létají různé bacily a viry a my, když je vdechujeme, trénujeme svou imunitu, tj. přirozenou obranyschopnost našeho organismu. Netrénovaný organismus je náchylnější, tak to zkrátka je.
Jestli se očkovaní těší na třetí, čtvrtou, ….. dávku, aby získali pocit jistoty a bezpečí, tak je respektuji, ale je mi jich líto. Vždyť co vše jim bylo slíbeno a v podstatě nesplněno (chráněni jsou jen dočasně, zažívají reinfekce, nakazit druhé taky mohou a respirátorů se nezbavili). Snad kromě toho, že se prokážou „certifikátem“ a mohou všude tam, kam je zatím bez testu přístup neočkovaným zakázán a zatím se očkovaní testovat nemusí.
Hlavně, že viníkem jsou zdraví a neočkovaní lidé. Tak holt si na mně někteří smlsnou a ti drsnější mi třeba budou přát smrt. I toto přijímám jako důsledek svého rozhodnutí. To rozhodnutí je ovlivněno i mou nedůvěrou ve stát, v systém (hlavně buzeruje, v průšvihu nepomůže, neslouží, ale ovládá). Naopak důvěrou v Přírodu, přírodní a vesmírné zákony, ve Stvoření a Tvoření, v Lásku ne Strach (tedy existuje jeden můj oblíbený Strach, režisér a herec Jiří).
Už zase směřujeme k Půlnočnímu království. Když člověk vidí, jak lidé stojí fronty na vpich, je mu smutno. Přesto si myslím, že pomalu bude sílit i odpor a bude víc míst, která budou naopak připomínat Zemi krále Miroslava.
Tu svobodnou zemi, kde moudří vládci nechávají své poddané volně dýchat a mluvit. Také jim neseberou téměř vše pro sebe a své dráby. Naopak je nechají, aby se uživili a vezmou si jen tu dohodnutou část, za níž jim zajistí ochranu a v případě potřeby nezbytnou péči.
Dnes je to zatím sci-fi nebo pohádka, nicméně zkusme si přát probudit se brzy v zemi krále Miroslava namísto Půlnočního království, kde potkáváte podivné lidi bez smíchu, úsměvů a s ohavnými náhubky na obličeji. Zkusme odhodit náhubky a usmívat se jeden na druhého. Když nás to bude dělat každý den stále víc a víc, pak vládci nemají šanci.
A je úplně jedno, kolik to bude dělat neočkovaných a kolik očkovaných. Naopak ti očkovaní mají přeci ten certifikát a nesplněný slib, že po očkování roušky zahodí a měli by po vrchnosti vyžadovat splnění tohoto slibu.
