Lepším člověkem se člověk nerodí, ale může se jím stát. Znamená to, že bude lepším především ve srovnání sám se sebou, než byl dříve.
Třeba se přestane rozčilovat kvůli malichernostem, naučí se něco nového, prohloubí své stávající dovednosti. Lépe komunikuje s jinými lidmi, nad drobnostmi mávne rukou, už umí říct „ne“ a nastavit si tak hranice, zabývá se tím více podstatným (pro něj), co je (pro něj) nepodstatné, toho si příliš nevšímá.
Přestal se bát, budit hrůzou, že něco nestihl, někde udělal chybu, něco se mu nepovedlo. Zkrátka oproti minulosti se člověk stává lepším, je více šťastný a umí si užívat života.
V jiných očích nemusí být tím lepším člověkem, vyčlenil se třeba ze skupiny, protože ta už ho přestala oslovovat. Jiného jeho věčný úsměv štve, další se ptá, jak to, že nezažívá stejná traumata jako on? Jak to, že se nechová tak, jak by měl? Tedy tak, jak očekávám já?
Člověk je asi nejsrandovnější bytost ve vesmíru. Hlavně svým myšlením, zvířata dokáží prchnout třeba před tsunami, instinktivně vytuší varování, čtou přírodu, to člověk už zapomněl. Nyní se vyskytují i lidé, kteří snad kromě spánku, jsou připojení online k virtuálnu pořád. Jsou to bledí zombíci připoutaní k mobilu skákající pod auto či vlak, aniž si toho všimnou. GAME OVER! Jenže narozdíl od virtuálna, v reálnu neobživnou. Tito lidé se už lepšími bohužel nestanou, s výjimkou těch, kteří takové karamboly přežijí.
Lidé se mohou lepšími lidmi celkem snadno prohlásit. Protože sebe-prohlášení je jednoduché, potřebujete jen někoho horšího, s nímž se porovnáte. Např. vegetarián se prohlásí být lepším, protože nejí maso, nikoho nenutí zabíjet nevinná zvířátka na potravu. Venkovská zabíjačka je pro něj FUJ!
S masožravci se nebaví, ti jsou pro něj už „podlili“, protože on je lepší než oni. Takový člověk je pak spokojeným vegetariánem. Nicméně časem zjistí, že by mohl být lepším a stane se veganem. Odmítá i další živočišné produkty jako vejce, mléko a mléčné výrobky. Vegan je lepší než vegetarián.
Jenže časem se náš človíček nespokojí ani s veganstvím. Odmítne zeleninu a stane se frutariánem, jí jen ovoce. Ale stále jsou lepší, např. „brethariáni“, kteří žijí ze vzduchu, z prány. Tak vidíte, kam až to člověk v touze být lepším a lepším může dotáhnout.
Trochu mi to připomíná ten příběh o rybáři a zlaté rybce, vyprávěný Janem Werichem. Rybář s rybářkou žili v láhvi od octa, zlatá rybka pak plnila přání rybářovy ženy, které postupně byla málo chalupa, vila, palác, ....
Možná by stačilo stát se dobrým člověkem a tu laťku v čem být lepší si nastavovat jen sám sobě. Neporovnávat se navzájem, protože se často srovnává nesrovnatelné. Nemůžete srovnávat řemeslníka s vědcem v kritériu vzdělanosti, inteligence a sečtělosti. Každý umí něco jiného a každý je něčím (jiným) užitečný celku, společnosti.
Jak by nám fungovalo naše tělo, kdyby mozková buňka hanila buňku z trávicího traktu, že je hloupá, a že na ni nemá. A ta trávicí buňka naopak vyčítala mozkové, že ona si hoví někde nahoře, zatímco já tady dole v takových podmínkách makám. Každá buňka má jinou funkci a jinou práci pro celek. Tělo je nastaveno tak, aby fungovalo, sloužilo, bylo zdravé. Aby na začátku rostlo a sílilo, ke konci stárlo a sláblo.
Dokážeme tělo ovládat, ale když je to proti němu, tak se tělo ozve. Bolestí, nemocí. Říká nám tak: zastav se, zamysli se a něco s tím udělej, a já se zase srovnám, když mi dáš tu možnost.
Dáme si i my, jako lidská společnost (tady v Česku) tu možnost stát se lepšími sami za sebe a neposuzovat podle sebe druhé? To by se asi hodně lidem ulevilo.
