S těmi byrokratickými nesmysly se poslední dobou roztrhl pytel. Jako by ti úředníci nebyli ani lidé, ale spíše nějací chovanci našeho či evropského ústavu pro choromyslné.
Tak si vymýšlí zákazy a příkazy snad na všechno. To, že si naprosto neuvědomují, že zakázané ovoce nejvíc chutná, je o nich známo a je marné jim to připomínat.
Nyní se nám ti „chytrolíni“ chystají zakázat chov zvířat, nejprve těch exotických. A protože s jídlem roste chuť, brzy přijdou na řadu i ty chovy domácí. To by tak hrálo chovat si slepičky, králíky či dokonce prasátka. A pejsci a kočičky přijdou další na řadu.
Tak fajn. Žijeme v Česku, zde jsou ouřadové (najmě ti vládní) papežštější než papež, protože je-li něco pouze doporučeno, se obvykle v překladu do češtiny nějak ztratí a stane se, že je to přikázáno. Protože se ví, že Češi se to budou snažit obejít. Ne nadarmo jsme národ švejků.
A také ignorantů, což má své výhody a nevýhody. Ignorovat nařízení se sice stává výhodou, ale jen zdánlivou. Je lepší nařízení plnit, ale tak nějak po svém. Tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Už se těším, že budu přesvědčovat úředníka, že to, co mi běhá v kleci vůbec není křeček džungarský, ale zatoulaná myš domácí, kterou jsem v poslední chvíli zachránil ze spárů sousedovic kočky a že si v kleci líže rány a až se vyléčí, ji pustím na svobodu.
Jsem zvědav, zda úředník uvěří, že v tom terárku není had, ale přerostlá žížala, na kterou jsem bohužel šlápl, a tak ji doma léčím a také krmím. Že díky tomu krmení hodně přibrala a jako žížala už ani nevypadá.
Papouška bych si dovolil vydávat za holuba, co si zaletěl na maškarní bál. Co teprve leguán? Tvrdit o něm, že je to obyčejná přerostlá ještěrka mohu, ale že by mi to úředník uvěřil, to opravdu nevím. Věřím tomu, že vzdělaný přírodovědec by se k takové buzeraci nesnížil a že úředník vyznává hlavně formalismus a pokud by to byl člověk, a ještě k tomu se smyslem pro humor, možná by i takový přístup ocenil.
Zkrátka věřím, že takové nesmyslné zákazy a příkazy jsou kontraproduktivní a lidé se na jejich dodržování stejně vykašlou a nějakou obranu si najdou a zájmové skupiny všech možných chovatelů domácích mazlíčků a chovatelů domácích a hospodářských zvířat se za své opečovávané miláčky postaví.
Nebo se zase podělají strachy a poslušně budou plnit příkazy choromyslných exotů? Za sebe říkám, že se se z toho nepodělám a dál své zvířecí miláčky budu chránit.
A když nebude zbytí, co takhle ty hady, štíry a pavouky vypustit na svobodu, nejlépe před nějakou budovou v Praze, kde se ti choromyslní jedinci sdružují a vyskytují nejvíce? A na svoji ochranu si vzít své pejsky a pořádně je tam rozštěkat?
Byla by to tak trochu jiná demonstrace za právo mít zvířátko a starat se o něj. V jednom šiku by se tak mohli sejít chovatelé exotických zvířat, drobného zvířectva, psů a koček, hospodářských zvířat, a nakonec i zástupci zoologických zahrad a zoo-koutků.
To je docela slušná nátlaková skupina. My, Češi, prostě zvířátka milujeme.
