Názvem se snažím respektovat kodex blogera, zkrátka nemohu to hned vybalit vulgárně. Jde o takové zvláštní rčení, které vyjadřuje něco úplně jiného.
Tak vám někdo řekne: „sereš na mě, jak na placatej kámen!“ Asi se hned začnete vymlouvat, že jste opravdu nemohl ani zvednout telefon, moc práce, už nejste nejmladší a zapomínáte, že jo. Stydíte se za to, že jste se na bližního vykašlali, nepoctili ho ani svou návštěvou, ani mu nezavolali. Tak se omluvíte.
Až později vás to rčení zaujme. Proč se to vyjadřuje takhle, to je jako to příslovečné anglické „to není šálek tvého čaje“, tam také vůbec nejde o čaj, když to znamená: "do toho ti nic není". Podobně v tom českém rčení nejde o placatej kámen.
Jinak doslovně jsem to tedy nezkoušel. Člověk civilizovaný obvykle vyhledá mísu, či kadibudku a když není zbytí, tak se snaží ukrýt a vykonat svou potřebu ve křoví a nějakej placatej kámen je mu ukradenej. Takže přeneseně na něj „sere“, jenže doslova to asi nikdo nikdy nezkusil.
Jasně, mohl bych být průkopník, najít někde u vody placatej kámen a místo házení žabičky se o to pokusit. Ale asi by mi to k ničemu nebylo.
Při vyprázdnění nastane pocit úlevy, naopak, když někdo vám sdělí výše uvedenou (nekorektní) větu, pak vás zasáhne šíp výčitky a nejspíš budete reagovat na pocit provinění: „ano, máš pravdu, čas (aspoň na telefon) jsem si udělat mohl“. Jenže „pozdě bycha honit“ a hned by se dalo přejít na to, kdo nebo co je „bych“ a proč ho vůbec máme honit. Ale na to už se fat zvysoka vykašlu.
A co říct závěrem autorovi tohoto blogu? „Tak na tohle, ti autore, sere Bílej Tesák“.
