V džungli zákonů a předpisů se málokdo vyzná, zato (skoro) všichni dnes a denně porušujeme nějaký předpis, aniž si to vůbec uvědomujeme. Pravidel je přehršel a tudíž namísto pořádku a řádu vytvářejí chaos.
Zajímavé je, že elity, jakožto nevědomí (či naopak uvědomělí) tvůrci chaosu nás přesvědčují, že nás před ním chrání a že je třeba více regulací. Místo, aby vládnoucí třída pružně reagovala na společenské problémy a potřeby, utahuje si smyčku kolem krku pře-regulací a pře-korektností až není vůbec schopna řešit cokoliv, kromě nezajímavých prkotin a dalšího omezování svobody.
Život se nedá svázat do paragrafů, ale pomocí paragrafů lze svázat občanstvo do poslušného stáda, které se bude chovat tak, jak mu to tvůrci zákonů nařídí.
Proto mě oslovují realisté Petra Robejška, kteří nabízí v politické soutěži něco jiného. Dokonce přiznávají, že změna je možná jen za porušení pravidel. Že je možné v džungli právních předpisů dělat zpočátku jen průseky. (více zde)
V souvislosti s tím, mne něco napadlo. V Česku se vládne „pragocentricky“, myslím tím, že se často vymyslí pravidlo, které je dobré pro Prahu a potažmo velká města a na venkově život spíše komplikuje. Je zde přes šest tisíc obcí a občas se celoplošně přijmou pravidla, která jsou vhodná pro stovku největších z nich a naopak ve velké většině malých obcí život komplikují, protože vytváří zbytečnou administrativní náročnost.
Zatímco v Praze patří mezi témata Number One automobilová doprava a parkování, kriminalita a bezpečnost, v Horní Dolní to zpravidla bývá dostupnost služeb: udržíme v obci školu, obchod, poštu, nebo dopravní obslužnost, aby byla možnost se dostat ke službám, k lékaři, úřadům.
Jak si představuji takový průsek předpisovou džunglí? Ústavní zákon má vyšší prioritu než zákon obyčejný a pokud by se podařilo přijmout ústavní zákon, který by zajistil decentralizaci některých úřadů z Prahy do regionů, návazně by to mohlo vést ke zkvalitnění práce úřadů a de-byrokratizaci. Zkrátka pracovník ministerstva zpravidla s humanitním nebo právním vzděláním od zeleného stolu v Praze neví, která bije.
Představte si, že by se Ministerstvo průmyslu přestěhovalo za průmyslem do Ostravy a řešilo tak problémy přímo na místě. Pražanům by se nejspíš do Ostravy nechtělo, a tak by úřednická místa mohli obsadit ti, kteří mají zkušenosti přímo z průmyslu. A Ministerstvo zemědělství by mohlo na úrodnou Hanou, do Olomouce či Kroměříže. Ministerstvo kultury bych přemístil do historického Českého Krumlova, kde je hodně památek a "problematická" divadelní točna.
Ministerstvo dopravy někam k D 1, v úvahu přichází Humpolec, nebo Jihlava. Generální ředitelství Českých drah by mohlo úřadovat v nějakém významném železničním uzlu, třeba v České Třebové.
Agentura pro sociální začleňování by se mohla přestěhovat do Mostu spolu s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Agentura ochrany přírody a krajiny např. do šumavské Kvildy. Ministerstvo pro životní prostředí by mohlo jít buď na Ostravsko, nebo do Severních Čech.
Armáda ČR někam blízko Doupovských hor. Aby bylo uspokojeno Brno, mohlo by tam jít za Nejvyšším a Ústavním soudem Ministerstvo spravedlnosti. Snažil jsem se podělit všechny kraje, co by však zůstalo v hlavním městě Praze? Především Úřad vlády a ministerstva zahraničí, vnitra a obrany.
Nevím co s ministerstvem zdravotnictví, školství a pro místní rozvoj. A možná jsem i na nějaké to ministerstvo zapomněl. Můžeme je ponechat v Praze, nebo zrušit, příp. poslat do krajů, na které se nedostalo.
Vím, takové návrhy jsou realizovatelné spíš na úrovni osvíceného diktátora, než parlamentní demokracie. Ale nic mi (zatím) nebrání takové úvahy vymýšlet a třeba to někoho inspiruje a něco z toho zrealizuje.
