Něco ze společenského a politického dění mám odpozorováno a nedá mi to, se o své pozorování podělit. Samozřejmě jde o můj úhel pohledu, který i objektivní pravdě může být na hony vzdálen.
Tak se do toho pusťme. Kde začít? V Kyjevě. Kyjev je ruským agresorem ostřelován. Nedávno zažil dvě vrcholné návštěvy. Německého prezidenta a významnou část české vlády. Zajímavé na tom bylo, že německý prezident se musel ukrýt v bunkru, zatímco naše hrdinná vláda nic takového strpět nemusela. Je určitě dobré podporovat napadeného a bránícího se.
Motiv Ukrajinců je jasný: obrana vlasti a tento motiv dokázal v počátcích války nemožné, v podstatě to, s čím nikdo původně moc nepočítal. Blesková válka se nekonala a Rusko muselo za pochodu měnit strategii a taktiku. Dokonce bylo donuceno mobilizovat, a to může být zlom. Motivace Rusů jít do války by měla být logicky nižší, ale co my víme, jakou roli u nich hrají ideály velkého a mocného Ruska a boj s odvěkým nepřítelem (NATO), který se války účastní nepřímo: dodávkami zbraní a výcvikem. Válka vyčerpává obě strany a ochota dál umírat se nepochybně snižuje, spousta mladých rekrutů se bude chtít válce vyhnout, a kromě toho roste i riziko jaderného konfliktu, proto je vidět snaha donutit válčící strany k jednání o příměří.
Podporovat Ukrajinu je sice šlechetné, ale nesmí to být až za hrob a je třeba vzít v úvahu naše možnosti a postavení. Oproti Rusku jsme v postavení poštěkávající čivavy proti obrovské doze, nebo spíše psu Baskervillskému. Co měla návštěva vůbec znamenat? Nebyla to náhodou návnada obětovat iniciativního blba, který už možná všechny štve, a od Rusů se očekávalo, že zlikviduje polovinu vlády členské země NATO a tím bude umožněno armádám NATO oficiálně vstoupit do války s Ruskem?
Jenže Rusové nechali v klidu naši vládu influencerů do Kyjeva přijet, jednat a zase z Kyjeva odjet, pochlubit se fotečkami a vrátit se domů. Asi usoudili, že by bylo škoda tuto demoliční četu Česka (a potažmo Evropy) zlikvidovat, když (byť nevědomě) hraje spíše v jejich prospěch a navíc by to pro ně bylo nebezpečné.
Dnes je vše nejisté a rozkolísané. Zažíváme mezní situace (mezníky): Covid, válku na Ukrajině, útok na Nordstream, ruskou mobilizaci, ekonomickou a energetickou krizi v Evropě. Do toho obrovskou polarizaci, tj. vzájemnou nenávistí rozdělené společnosti skoro až ve „studené (najmě virtuální) občanské válce“ v zemích EU a v USA. Co z toho galimatyáše může vzniknout? Rozpad Ruska, rozpad USA, rozpad EU? Šokem by byl rozpad Číny. Zpětně víme, co se stalo a k čemu to vedlo, ovšem v současném dění zkrátka nemůžeme vědět, k čemu to v budoucnu povede.
Vraťme se domů. Je pytel na ministerstvu vnitra už pomyslným dnem této vlády? A co ta „válečná daň“? Vládě se to vrací jako bumerang. Žaloba na pytel je možná „na pytel“, ale smějící se bestie dali do pytle „rak Ušana“ a to určitě mnoho lidí okamžitě rozesmálo a potěšilo. Asi je největší radostí škodolibost. A na válečnou daň reagoval p. Křetínský bouchnutím do stolu. Mohl v tichu odejít, ale řekl si své. Mělo se dávno jednat a dohodnout se, ne arogantně na sílu a svým způsobem zbaběle. O oligarších si můžeme myslet, co chceme, ale když jsme umožnili jejich vznik a nemáme odvahu je zestátnit, odkoupit zpět nějaké většinové podíly v důležitých společnostech a jednáme na sílu, pak se nedivme, že nám ten bumerang přiletí zpátky.
A co prezidentské volby? Kdy zakážou píseň Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, kde se zpívá „Skálo, skálo, skálo, proč je lásky málo?“ Důvod je přece na snadě: komunistický kandidát Josef Skála. Sice nemá moc šancí, děti (kterým je píseň určena), volit nemohou, ale přece jen, takováto propagace dezoláta, co vystupuje na protivládních demonstracích, je nepřípustná. Viďte, pane ministře.
