… stále k němu mám tzv. „uherský“ přístup. To znamená, že se tam připojím tu a tam, takže tak jednou za „uherský“ týden, který obvykle trvá tak týdny dva až tři.
Je to takový poměrně striktní nástroj, protože člověku dovolí jen to, co on sám chce, co má nějak od svých tvůrců předepsáno. Třeba jsem nedokázal dát si do profilu, že jsem absolventem „školy života“ a musel jsem tam dát ty opravdové školy, tedy ty instituce, které jsem navštěvoval. Jinak mi to nešlo.
Trochu mne zarazilo, že to vypadalo, jakože jsem po padesátce studentem gymnázia, což jsem vylepšil vysokou školou a povolání už jsem raději vzdal.
Ono jaké vlastně povolání mne charakterizuje? To, na které jsem se připravoval studiem, to, které mne současně živí, nebo to, co dělám rád? Nakonec jsem na tuto Zemi byl povolán jako člověk samčího pohlaví, tedy muž. Takže mým nejobecnějším povoláním je být muž. Tak se snažím toto povolání vykonávat poctivě. Ale zpět k Facebooku.
Když už tam vzácně pobývám, tak se kouknu, co se tam děje, a občas tam najdu věci ke koukání i ke čtení (hlavně ze svého okolí), ale víc tam vidím toho „balastu“, který mne nezajímá a neumím ho „vypnout“. Jako facebookový skoro negramot se asi budu muset zeptat dětí „jak na to“, tedy jestli zrovna budou doma a já na příjmu (facebookovém). Tato konstelace se často nepovede, ale je určitě častější než zatmění Slunce.
Vzácně jsem na FB ze dvou důvodů. Za prvé: nějak mne neoslovuje a nemám tu touhu tam psát, diskutovat, lajkovat a rozšiřovat „sbírku přátel“. Za druhé: se tam připojím jen z domácího počítače, neb využívám stále „pravěký“ mobil a doma počítač až tak často nezapínám, protože si ho užiju v kanclu ažaž a tamodtud jsem si přístup nezřídil. Tak možná časem až mi totálně chcípne mobil (tak citovou vazbu na něj nemám, aby umíral) a nahradím ho nějakou chytrou verzí s automatickým přístupem na FB. Pak lze důvodně předpokládat, že se „uherský“ týden promění v „uherský“ den a já zvýším svoji návštěvní frekvenci FB. Nebo také ne, v tuto chvíli nevím.
Manželka si vlastní účet nepořídila a s mým souhlasem (a poskytnutým heslem) využívá můj účet. A je možné, že se k chytrému telefonu dostane dřív a co to udělá s mým FB účtem si netroufám odhadnout. Její přístup je podobný tomu mému, takže se asi moc nezmění.
Ale jinak nám FB dobře posloužil, když byla dcera skoro dva měsíce v Asii. Mohli jsme s ní komunikovat právě přes FB. To jsem ho sledoval častěji, vzhledem k práci, dovolené a časovému posunu, jsme si většinou přes týden zprávami domluvili čas krátkého víkendového vysílání rodinné „TV FB“.
Takže docela dobrý, aspoň ti mladí s těmi všemi technologiemi umí nejen pracovat a hrát si, ale používat je i ke svému prospěchu, potažmo i prospěchu nás starších.
Také se dá FB jakkoliv zneužít, je to dobrý sluha, ale špatný pán. Ale to už je jiné a známé téma. Třeba o tom, jak panu Bělobrádkovi „umřela“ (nebo „chcípla“?) dobrá pověst, zrovna když prokázal zároveň profesní čest veterináře a smysl pro černý humor. To je opravdu ironie (osudu) a FB umí být i pěkná mrcha. Pozn.: nekorektní výrazy si prosím doplňte sami.
