Smyšlená povídka o setkáních a životních osudech dvou kluků. Jak se jejich cesty sešly, pak rozešly a po nějaké době se opět setkaly.
Kdysi dávno na gymplu
Kdysi dávno na gymplu se potkali dva kluci, Franta a Pepa. Předtím se neznali. Franta byl místní, Pepa dojížděl. Pepa byl sice nesmělý, ale zvědavý.
Ve třídě nikoho neznal, ale to se časem změnilo. Dojíždějící se záhy sesedli ve vlaku, tam si povídali, doháněli úkoly, učili se, nebo (později) hráli karty. Ve třídě byly skupinky, které se vzájemně znaly. Byli to sousedé a kamarádi ze stejných obcí, byli to spolužáci ze základky.
Pepa tu bývalé spolužáky neměl, současné spolužáky ze svého města poznal až ve třídě a ve vlaku. Chtěl se seznámit s novým městečkem a začal se kamarádit s Frantou. Franta byl dobrý průvodce, začal mu vše ukazovat, Pepa začal jezdit domů pozdějšími vlaky, občas u Franty přespal.
Franta byl trochu jinak zaměřený, holky po něm šly, Pepa to s holkama moc neuměl. Kluci měli podobný smysl pro humor, smáli se, stali se z nich kamarádi.
Řeklo by se, že se vzájemně doplňovali. Franta chodil do lidušky, uměl hrát na rozličné nástroje. To mu Pepa záviděl a začal se s tátou učit akordy na jeho staré kytaře. Nakonec se přeci jen naučil aspoň na tu kytaru a později na prázdninách s brontosaurem, a trampských výpravách jim to i ladilo, když Franta doplnil Pepovu hru na kytaru hrou na housle.
To už ale bylo po gymplu. Na vejšce i pár let po ní se spolu dál kamarádili a pořádali různé akce. Franta se dal na techniku a později ho uchvátil obor informačních technologií. Pepa měl rád přírodu a zůstal jí věrný.
Jejich životní cesty se rozešly. Zatímco Franta zůstal u Prahy, Pepa nakonec z blízkosti Prahy utekl. Klidný a zpočátku nesmělý Pepa se oženil dřív a také měl dříve i děti. Franta ženy střídal a usadil se později.
Smart Frank
Franta je světoběžník, tedy byl. Měl rád společnost, dokázal všechny bavit. Vymetal večírky. A nebyl to žádnej flink. Naopak byl workoholik, v nadnárodní firmě si budoval kariéru. Stal se šéfem pobočky, už neměl kam růst. Chystal se do zahraniční centrály, přišel tak o rodinu. První žena se s ním rozvedla, opustila vilu, kterou nechal postavit na kraji města, kde celý život žil. Na dceru platil vysoké alimenty. Dotáhl to k infarktu. V sedmatřiceti.
Dostal se z toho. Díky ženě, kterou přitahoval a která se do něj zamilovala. Nakonec se ukázalo, že milovala hlavně jeho dočasnou bezmoc a to, že se o něj může starat, že mu může pomáhat a že ho má tak pod kontrolou.
Pomohla mu znovu se dostat nahoru. Po infarktu si dával větší pozor, založil si vlastní firmu, znalosti měl, doba tomu přála. Starostlivá manželka ho unavovala, upřednostnil práci, a nakonec i atraktivní ženy. S ženou „pečovatelkou“ dítě neměl, bylo snadné se rozejít. Navíc si ji ani nevzal. Byl atraktivní, bohatý, žádostivý. Ženy se kolem něj točily. Jedna taková „zlatokopka“ ho uhnala, vysadila antikoncepci a čekala s ním dítě. Poté, co se jim krátce po sobě narodili dva synové, svolil ke sňatku a vzal si ji. Šťastný nebyl.
Firmě se už tak nedařilo, zlaté časy skončily. Manželka z toho byla nervózní, byla zvyklá na větší komfort a nechtěla se uskromnit. Přestala s Frantou spát, když musel propustit hospodyni, tedy služebnou, co se starala o úklid, vaření a o děti. Poměrně rychle si našla za Frantu, kterému říkala Frank, náhradu. Splňoval přesně její představy, hlavně co se týkalo nadité peněženky. Jednoho dne si sbalila kufry, a i se syny odjela s fárem za Frankovy prachy od něj pryč k novému sponzorovi.
Franta osaměl, vila na něj byla velká, na ženský zanevřel. Vilu prodal, zaplatil dluhy, volvo si ponechal, měl rád luxus a užíval si ho. Koupil si malý byt v Praze. V té době ho vyhledala a navštívila dospělá (a již provdaná) dcera z prvního manželství. Rozuměli si a vzájemně si odpustili. Převedl firmu na ni a jejího manžela a působil jen jako poradce, dostával z firmy dost peněz, aby mohl klidně žít.
Zařídil si chytrou domácnost a v zásadě ji každou chvíli „upgradoval“ podle všech nových trendů. Mobily a počítače také nevydržel mít dlouho, staré za nové měnil poměrně často. To byla jeho vášeň. Na facebooku byl v podstatě pořád. A najednou pozvánka na třídní sraz po 35 letech od maturity. Organizátorky třídních srazů je pravidelně pořádaly každých pět let. Poslední dva srazy vynechal. Přestalo ho to bavit, možná by vynechal i teď, ale dozvěděl se, že kamarádka náhodou na Vysočině objevila Pepu a rozhodla se uspořádat sraz u něj, takže se Pepa nemůže neúčastnit. Fajn, tak pojede na sraz za Pepou.
pokračování příště
