Proč? Protože, jak se říká, vše má své plusy a mínusy. A mezitím je neutrální nula, ta není ani kladná, ani záporná.
Každý hodnotíme věci jinak. Vnímáme jako dobro to, co jiný vnímá jako zlo. Jak je to možné? Protože jde o úhel pohledu, z které strany se na to podíváme, jaké přesvědčení v nás samých převažuje a jakou úroveň vědomí máme. Jak jsme systémem naprogramováni, zdali jsme se již přeprogramovali díky svým pochybám, zda dokážeme přemýšlet v souvislostech a zda nám něco (obvykle strach) nezatemnilo mysl.
Každý to může znát ze svého života. Nebaví mě to v práci, jak to, že tam chodím tak nerad, když jsem tam chodil tak rád. Co se změnilo? Atmosféra, lidi kolem, nový šéf. Co se to se mnou stalo? A proč? Začalo to být negativní. A trvá to, než mi dojde, že je to něco jako volání duše po změně, po vývoji.
Hele, tady je to strnulé, neprospívá ti to a aby sis to konečně uvědomil, byl ti „seslán“ ten příšerný šéf nebo kolega. A pak to člověku dojde, že se má někam posunout, něco změnit ve prospěch sebe samého. A dojde mu, že ten život má prožívat ne přežívat, že ho má žít dle svého, což znamená v souladu sám se sebou, nemá jít proti sobě.
Když jde dlouho proti sobě (což je v dnešní společnosti poměrně běžné), je zastaven. Tělo vysílá signály a zastaví člověka bolestí či nemocí. Čím více si člověk (ať již vědomě či nevědomě) ubližuje, tím větší bolest či horší nemoc přijde. Zdá se to zlé, negativní, někdy i beznadějné, ale lze se tomu vzepřít a nastoupit pozitivní změnu. Pohledem zpět zjišťuji, že mě ta změna prospěla a někam posunula. Bez té negativity by se to pozitivní nestalo.
Funguje to tak u člověka, funguje to i ve společnosti. Pokud stoupá negativita, stoupá i pozitivita, jen ta není tak vidět. Resp. většina lidí ji nevidí. Přirozeně však existuje rovnováha.
My jsme totiž na negativitu naprogramovaní až tak, že už ji nevnímáme. A neuvědomujeme si, že tou negativitou jsme programováni a udržováni ve strachu. Proč jsou asi zprávy negativní? Kolik krve proteče v televizních kriminálkách? Proč asi tolik reklamy a bezduchých plytkých pořadů? A co je na tom pozitivního? Můžeme to programově nesledovat, televizi vypnout, nevěnovat tomu tolik energie a pozornosti, nasměrovat svou energii a pozornost jinam. Ke kráse, k tvořivosti, radosti, k životu, k přírodě, ke smíchu, k setkávání se tváří v tvář, k obnově lidské soudržnosti a vzájemnosti.
Na všem se dá najít i něco pozitivního a je to tak, že tma ustupuje před světlem a v tomto světě duality má své místo. Každý máme klady a zápory, své světlé a stinné stránky. Své stíny je třeba projít a přijmout, pak se s nimi smíříme a nebudou mít nad námi už takovou moc. Je to o překonání programu strachu.
Ega se spojují z vypočítavosti a na základě stejných názorů, přesvědčení a preferencí. A nejlépe proti společnému nepříteli. Velkou roli v tom hraje důležitost (ješitnost) a negativita (pohrdání druhými, pokrytectví a minimálně nepřátelství k těm, co nesdílí to, co spojuje nás). Proto ega dokáží nenávidět a vést nesmyslné války. Srdce se spojují na základě laskavosti a vzájemného respektu, na základě lidství. A to je pozitivní a v tom je šance na radikální proměnu.
Trpíme zřejmě proto, abychom si uvědomili, že trpět nemusíme a změnili přístup. Čím víc lidí tohle udělá, tím lépe projdeme transformací a třeba ten bájný Fénix, který vždy povstal z popela, se tentokrát tomu popelu vyhne.
Opravdu musí být tahle civilizace apokalypticky zničena? Nebo stačí její proměna díky lidskosti, lásce a ustavení nové přírodní a vesmírné rovnováhy na Zemi čili evolučnímu přirozenému vývoji? Jednoznačně preferuji evoluci.
Ta ovšem na mé preferenci vůbec nezávisí.
