V současnosti by to musel být den, kdy by nebyla dostupná žádná média. Nevyšly by noviny, nešla by televize, rozhlas, internet, sociální sítě.
Celkem si takovou situaci lze představit v případě blackoutu, ale to by se řešili jiné, důležitější problémy. Lidé by měli jiné starosti. Navíc celosvětový blackout je dost nepravděpodobný. Nepravděpodobná je i (celosvětová) stávka novinářů a mediálních profesí, v zásadě je však jedno, jaký vymyslíme důvod. Fantazii se meze nekladou.
Důležité je, že vše, kromě médií, by fungovalo normálně.
Člověk by se tak naprosto nic nemohl dozvědět o vnějším světě. Nevěděl by nic o autonehodách, kriminálních či teroristických činech, o živelných pohromách, katastrofách, politicích, celebritách. Holá neinformovanost. Celý den jako by neexistoval.
Přesto ráno vyšlo Slunce a večer zapadlo. Přesto mohli lidé během dne dělat vše jako normálně. Jen se nemohli nic dozvědět z médií (jakýchkoliv).
O nehodě, zločinu, novém skandálu známého politika či úmrtí známé celebrity, by věděli jen přímí účastníci dané situace v dané lokalitě a v daném čase. Dokázal by se dnešní člověk soustředit na prožívání vlastního života „tady a teď“ bez rušivého vlivu médií?
Mnoho lidí by mohlo propadnout i depresi, někteří by bez pravidelné dávky mediálních (zpravidla negativních) emocí i zemřeli. Ti, kteří by to ve zdraví přežili, by mohli zjistit, že jim ty mediální dávky emocí, strachu a manipulace, nechybí a dobrovolně by je přestali sledovat. Nebo by aspoň jejich sledování významně omezili.
Já jsem to omezil již dávno a jsem spokojenější. Pravdou je, že v onen den by nevyšel ani tento blog a nikdo by si ho nemohl ani přečíst. Za to by si mohli všichni třeba přečíst jakoukoliv tištěnou knihu, která by jim přinesla radost, úlevu, úsměv, příp. i vzrušení.
Jistě by svůj čas naplnili něčím jiným, pro ně užitečným.
