.... a tak se ptám: máme dost sazenic? A kde jsou ty vhodné lokality pro zalesnění? Jsou to ty dnes „nahnědlé“ jehličnaté lesy, které jsou vidět v Polabí, či na Vysočině?
Kam se dá zasadit strom ve vnitřní Praze? V našem městečku se sází i kácí. Kdy vysadit, na podzim, z jara? Dá se nahradit třeba obrovský deficit vláhy v květnu pravidelným zaléváním? I přes snahu a péči mnohé nově zasazené stromky loňský suchý květen nepřežily, letošní květen byl naopak vláhově příznivý, což mladým stromkům významně pomohlo a dokázaly z toho přežít i v parném létě.
Potřebnou vláhu si sebrala vegetace a k doplnění spodních vod již nedošlo a v mnohých oblastech usychají borovice po tisících. Smutný pohled. Vysázet stromy je úctyhodný čin, je ale také nutné se postarat o to, aby přežily. Přirozeně nemohou přežít všechny, mnohé se stanou potravou zvěře (přemnožené?), mnohé uschnou, některé zmrznou, jiné poškodí vandal.
Poté, co jsme se na pozemku u chaty zbavili kopřiv, jsme objevili mnohé semenáčky: dubu, javoru, jasanu, olše a asi i dalších druhů stromů. Tak si říkám, že bych je mohl nabídnout, třeba by se lesákům v okolí něco hodilo. Nevím, ale mohu to zkusit. Na svých pozemcích mám stromů dost a také kousek přirozeného lesního porostu s křovinami, vzrostlými zdravými stromy, stárnoucími stromy s dutinami, tlejícími kmeny na straně jedné a mladými výhonky a nálety na straně druhé.
Je to takový ptačí ráj. Na své si přijdou ptáci hnízdící v křovinách, vysoko v korunách stromů i v dutinách. Určitou část pozemků necháváme divočině, pak máme tu „kulturnější“ část, kde už zasahujeme a zahradničíme. Ta je taková upravenější, estetičtější (skalka, květinové záhony, bylinky), pravidelně sekaná tráva, původně podhorská louka, na které se sice vyskytují i luční kvítka, ale tráva převažuje. Mám i část louky, kam chodím jen s kosou.
Předpokládáme, že se časem pustíme i do vodního biotopu, když na části pozemku, který byl zarostlý kopřivami, býval rybník. Tam sázet stromy nebudeme a vlastně ani nemáme kam. Můžeme nechat vyrůst nálety (pokud je nechají na pokoji srnky) či některou již vzrostlou sazenici stromku přesadit a ochránit.
Stromky jsem sázel, jako mladý s Hnutím Brontosaurus v Jeseníkách, také v Praze a převážně ovocné stromky na svých zahradách. Možná se i nějaké akce zúčastním, nejlépe v místě, pokud bude organizována.
Hlavně přejme stromům, aby vydržely, měly dostatek vláhy, aby se krajina obnovovala a dokázala zadržet vodu. Asi bude důležitější rušit meliorace (které dříve krajinu vysoušely) a zakládat remízky. A podpořit obnovu lesa. Přirozeností je sukcese, zarůstání lesem. Ta kalamita je tak rozsáhlá, že nezbude než velkou část nechat na přírodě. Další generace uvidí, zda bude úspěšnější lidské snažení o obnovu lesa masivní výsadbou, nebo si s tím příroda poradí lépe.
Určitě mimo les, v kulturní krajině, ve městech, parcích a alejích, podporuji to lidské snažení a výsadbu stromů. A někde v té „divočejší“ krajině bych více ctil přírodu a její tvorbu (byť dlouholetou).
