Bohužel ne pro český národ. Pokud by český kabinet schvaloval Klaus Schwab a/nebo Georg Soros, měl by z něho nejspíš radost.
Výběr lidí, kteří slouží zájmům globalistů, je dokonalý. Profesně žádný technik, žádný ekonom, kteří by mohli klást dotěrné otázky a možná i odpor. Vládu tvoří politolog, právník, bankéř, ajťáci, učitel, lékař (na té správné straně), profesionální politici a aktivisté. A kromě toho směsice chamtivosti, zbabělosti, hlouposti či ideologické zaslepenosti. To je pro tvůrce Agendy 2030 a Velkého resetu naprosto dokonalé. Takoví lidé budou vděční za iluzi moci, elitní postavení a reálně velké peníze.
Jenže je tu překážka. Tou jsou lidi, kterým se to nemusí líbit a kteří rebelují, staví se na odpor. Není možné všechny zastrašit, a hlavně není prospěšné většinu daňových poplatníků poslat do exekuce a hospodářství do kopru. Takže kromě pochvaly od „loutkovodičů“ je tu, aby se to vyrovnalo, hrozba trestu od občanů, kterým se tzv. vládne.
A aby tito lidé vládu neztrestali, musí se jim něco dát, něco slíbit, někde povolit šroub, ale zároveň mít připravené nástroje ke zkrocení lidí, kteří by se stavěli na rozhodný odpor a mít většinu, která se bojí, sice brblá, ale ještě si žije celkem dobře na to, aby vyšla do ulic. Jenže, kde je ta hranice, kdy natahovaná guma praskne? To nikdo neví.
Vláda nejspíš na jedničku s hvězdičkou plní zadání globalistů a je za to jimi chválena, ale na domácí scéně v předmětu hájení zájmů občanů této země, tzv. národních zájmů, naprosto propadá. Ale pokouší se (podle svých slov) o reparát. Zvládne ho? Nehryže náhodou už některé vládní činitele svědomí?
Šanci na reparát dostane. Je léto, čas prázdnin a dovolených. Ovoce se sklízí na podzim. Jaké plody sklidíme? Jaké plody sklidí vláda? Na podzim se také sejí ozimy, jakou setbu má pro nás vláda připravenu? Novou pandemii, lockdowny, náhubky, digitální otroctví? Vím, že to není úplně spravedlivé, vláda totiž sklidí i to, co zaseli v minulosti její předchůdci.
Vláda zmatených „brouků pytlíků“ krizovou situaci zatím moc nezvládá, navíc se ocitá v korupčních skandálech a s rostoucí drahotou a s blížící se zimou rapidně klesá důvěra lidí v tuto vládu a potažmo stát. Lidé už ani nevěří slibům, že vláda dokáže zajistit ceny energií na rozumné výši tak, aby nezkrachovalo téměř celé hospodářství a dvě třetiny lidí se nepropadly do chudoby. Pak by samozřejmě přišlo obrovské naštvání a sociální bouře. Přál bych si, aby vláda reparát zvládla, jen se obávám, že toho není schopna. Rád bych se mýlil.
Předpokládám, že dříve nebo později vláda padne. Buď se natolik znesváří koalice, že už to dál nepůjde, nebo si pád vlády vynutí lidé v ulicích. Otázka je kdy a jak se to stane, jaká se z toho najde cesta ven. Snad úřednická vláda, která se bude snažit zachránit, co se dá, aby se zmírnil náraz do zdi.
Předsednictví EU je většině lidí u nás samozřejmě u zadele, to zajímá hlavně úředníky, ty, kteří z toho žijí, média a tu menšinu (možná v Praze díky přemnoženým bílým límečkům ještě mírnou většinu) lidí, která tomu stále ještě fandí. Takže pokud vláda padne během předsednictví (dříve se to nestihne), bude to taková veselá tradice, kterou švejkovský národ těm studeným evropským čumákům dá.
Jsem člověk opravdu ekologicky zaměřený, miluji přírodu, snažím se jí neškodit a využít její dary (nejen ze zahrady). Ale Green Deal nepodporuji, je to totiž megalomanský politicko-byrokratický byznysový projekt, který přírodě (planetě) víc škodí, než pomáhá. Cítím za tím snahu o ještě větší zbohatnutí těch nejbohatších, řízené zchudnutí naprosté většiny ostatních. A také zhloupnutí populace, složitost, detailnost, mediální masáž, až se naprosté většině lidí vytratí souvislosti a pohled na celek.
Dnešní stav je totiž výsledkem minulých představ. Tak to změňme a mějme představy, které zlepší budoucí stavy. Je to jak v té pohádce: císař nám pyšně ukazuje své nové šaty a lidé je (pokrytecky) obdivují, dokud malé dítě nevyřkne jednoduchou pravdu, že císař je nahý. Náhle lidi procitnou z hypnózy a teprve teď uvidí, co to malé dítě dávno ví a taky vidí.
Uvnitř každého z nás sídlí to naše hravé a zvědavé „vnitřní dítě“. Dejme mu prostor a zeptejme se ho, ono ví a vidí, co my odmítáme vidět.
