Co se stane, když si čert s vodníkem vymění duše? Pak nikdo není takový, jak vypadá. Opravdu. Fakt. Bylo, nebylo, za sedmero horami, nebo za mlhou hustou tak…ne to je jiná pohádka. Ach ta skleróza.
Tak znovu. Zkrátka někde ve starým mlejně, kde byl samozřejmě i náhon, ale už se tam dávno nemlelo, žili dva mladíci. Jeden vypadal jako vodník a druhý jako čert.
Šel jsem takhle náhodou kolem a slyšel jsem divný rozhovor těch dvou bytostí. Seděli před polorozpadlým mlýnem na lavičce a mastili karty. Schoval jsem se za keř, aby mě neviděli a poslouchal.
„Mně už ty karty nebaví, Bonifácku, jsem moc suchý a je mi vedro, půjdu se smočit do vody, brekeke“, povídá kupodivu čert.
„To je škoda, zrovna když vyhrávám. Ale máš pravdu, Belínku, nějak tu fouká a půjdu se dovnitř k peci ohřát, bll bll“, odpovídá vodník.
To mi teda hlava nebere. A to mám chytrou hlavičku, která už vyřešila lecjakou záhadu. Ještě jsem se nepředstavil. Můžete hádat… cože Colombo? Poirot? Kojak? Kdepak vedle jak ta jedle, napovím, jsme přece v pohádce. Co? Detektiv Štika? Přihořívá. Nenechte se vysmát, mě přece zná každé malé dítě. No jo, ale vy jste dospělí, že jo. Tak už vás nebudu dál napínat. Jsem Kašpárek.
Tak jsem přistoupil k náhonu, kde se ráchal čertík. Představil jsem se a zeptal se ho, jak je možné, že on, čert se cáká ve vodě. Prošel jsem světa kraj a tohle jsem ještě neviděl. „Ono je to vlastně jednoduché“, děl čertík, „máme vyměněné duše“.
To už se k nám přidal i vodník: „kdysi tady žily dohromady dvě rodiny, čerti a vodníci, naše rodiče. Jenže se furt hádali, jak si ten mlejn zařídí a co tady budou dělat. Nemohli se shodnout a rušili tím souseda, čaroděje Zloboděje“.
A čertík pokračoval v příběhu: „čaroděj je několikrát varoval, pak se opravdu naštval, mlýn pobořil a nás zaklel, tedy vyměnil naše duše“. Vodník ho doplnil: „naši to nemohli snést a odstěhovali se ke špinavé řece a čerti odešli sloužit do pekla a tak jsme tu zůstali sami“.
Zloboděj, to mi něco připomíná, přemýšlím nahlas. Znal jsem nějakýho čaroděje Dobroděje… „To je on“ vykřiknou oba sirotci najednou a pak to čertík vysvětlí. „Od té doby, co nás zaklel a pobořil mlejn, si říká Zloboděj“. Ptám se, kde bych ho našel, ale to chlapci nevědí, snad někde v černém lese.
Rozloučím se s vodníkem a čertíkem a vyrazím. Když jdu, tak jak se mi okysličuje hlava, víc mi to myslí a najednou nápad. Dobroděj, tedy dneska Zloboděj, má sestru, starou dobrou vílu Dobromilu. Tak ji navštívím, už dlouho jsem u ní nebyl a ty její buchty… Hlavně, aby mi řekla něco o svém bratrovi.
Moc toho nevěděla, jen, že si její bratr chodí pravidelně vybít zlost každou středu večer k čertí skále. Tohle ale byla zásadní informace.
Zloboděj mě tedy pohonil, to se musí nechat. Jak je starý, tak je ještě slušný běžec. Musel jsem ho nějak vyprovokovat, zkusil jsem to nejdřív po dobrém „tak si vzpomeň, bývals přeci hodný čaroděj Dobroděj“. „To už je dávno, teď zmiz, mám tu práci a mohl bys přijít k úrazu“, zahřměl Zloboděj.
A pak mi to došlo, musím se dotknout jeho ješitnosti, to funguje spolehlivě. „Hej Zloboději, jaký ty si čaroděj, když si ani ten mlejn nesrovnal svými čáry se zemí, vždyť ani čarovat neumíš“ a už to bylo. Co nadávek do červenej skřetů, červů a úplných debilů jsem si vyslechl. Ale poslouchat nebyl čas, musel jsem vzít nohy na ramena, protože Zloboděj se právě rozhodl, že mne roztrhne jak hada a tak musel běžet za mnou.
Běželi jsme až ke starému mlýnu, a tam se to stalo. Čert s vodníkem, když nás slyšeli a viděli, utekli a schovali se v nedalekém mlází. Ještě jsem trochu zabrnkal na čarodějovu ješitnost slovy: „stejně mě nechytíš ty starej páprdo“ a jen tak tak stačil uhnout před jeho hněvem, který se obrátil proti mlejnu a srovnal ho se zemí. Čarodějovi se viditelně ulevilo, přiblížil se ke mně, myslel jsem, že mne praští, ale podal mi ruku, v očích byly vidět slzy dojetí a řekl: „děkuji ti, Kašpárku, jsem konečně svobodný, svého hněvu jsem se na dobro zbavil a teď půjdu navštívit svou sestru. Už jsem zase Dobroděj“.
Tak to se mi povedlo, vyléčit čaroděje. Ale abych nezapomněl, čaroděj ještě zrušil svou kletbu a od té doby už je zase čert čertem a vodník vodníkem. Mladíci se teď pustí do stavby nového mlýna. Tak to vezmu ještě kolem Sněhurky a domluvím s ní, aby jim na nějaký čas půjčila trpaslíky na brigádu.
