Když je člověk emocionálně vtažen do konfliktu, nevnímá nic jiného, neumí se nad to povznést. Je bojovníkem na straně „dobra“. Ujišťují ho o tom přátelé a kamarádi (nejen na facebooku), ale třeba i lidi v ulicích.
Pozitivní atmosféra na demonstraci. Lidé spřízněni svým názorem se posilují. A hlavně našli jsme viníka! Když ho donutíme k odstoupení, bude líp.
Je to přání? Jistě. Ale může to být i realita? Může, ale také nemusí. Osobně se divím tomu, že se nepoužil slovenský vzor: Fico odstoupil, přišel nový premiér (náhradník ze Smeru) a vláda zůstala. Tohle by asi většině (rozumných) demonstrujících snad stačilo. Jinak platí, že nadšení se mění v očekávání, a pokud se naše očekávání nesplní, jsme zklamáni. Pak přichází frustrace a najde se další viník, další nepřítel.
Samotná Praha je nejen místem masových demonstrací, ale především experimentální politickou laboratoří. Zde působí politický aktivismus v realitě praktické politiky velkoměsta. Uspěje? Nebo další bublina praskne?
Ona vlastně praská bublina celého společenského systému. Lidé to nějak vyciťují a hledají, co s tím. Někoho zaujme Greta, jiného baví Trump. Jak zkombinovat mládí vpřed (hlavou proti zdi) a moudrost kmetů (staromilství, tradice a zkušenosti předků)? Zdánlivě neslučitelné cesty, ale v zásadě strany jedné mince.
Ti, kteří jdou cestou pokroku a změny, vidí v těch, co volají po přirozenosti a normálnosti, zpátečníky. Ti, co obhajují „normálnost“ vidí v pokrokářích cestu do záhuby, která skončí buď Orwellovskou totalitou nebo násilnou islamizací. Ten, kdo posuzuje podle dvojího metru (co je dovoleno koňovi, není dovoleno volovi), je pro mne pokrytec.
Zdá se, že konzumní civilizace lenosti, chamtivosti a přetvářky jde do kopru. Přijde chaos, aby dokonal dílo, a pak se zrodí zlatý věk? Co s tím?
Asi začít u sebe. Sebeúcta vede k respektu k druhým, jinakosti a pestrosti, překonání strachu. Ale také k hájení toho svého, nastavení hranic, tj. co jsem ještě schopen a ochoten tolerovat a co už je přes čáru. Třeba do toho většinově dorosteme, a možná nám k tomu pomůže jedna naše nepěkná vlastnost – lhostejnost. Ta je totiž vždy lepší než fanatický aktivismus. Nebo praskne opravdu velká bublina a většina lidí pochopí, jak je manipulována.
Možná by stačilo pochopit, že pravda a láska nemůže zvítězit nad lží a nenávistí, když jako bojový prostředek používá nenávist a v některých případech i lež, resp. velmi šikovně upravenou a dokola opakovanou (polo)pravdu.
Četl jsem, že kdokoliv bude na místě premiéra lepší než Babiš. S tím souhlasím. Jen mám takovou malou poznámku, že nejlepší bude ten, kdo ho porazí ve volbách.
Pro názornost uvedu předsedy parlamentních stran: Fiala, Bartoš, Okamura, Výborný, Pospíšil (Kalousek?), Filip, Hamáček, Rakušan. Pro někoho z nich musí existovat (krom připojení ČSSD) i dohoda o podpoře s SPD nebo KSČM (ale třeba to už nevadí). Další varianta někdo jiný z ANO: Schillerová, Brabec (loutky Babiše?) nebo Zemanem nominovaný předseda úřednické vlády?
Je to jen domýšlení možných variant, tzv. bod „b“, který následuje po bodu „a“. Asi nejčistším řešením by byly předčasné volby. Jak ale zařídit, aby nevyhrál (pokud nebude ze soutěže vyřazen, či se rozhodne neúčastnit) zase Babiš (tedy Babišovo ANO)?
Možná nejlepším lékem je čas, trpělivost a pochopení, že se moc nevyplácí tlačit na pilu. Snad nikomu nepraskla po přečtení cévka, ale maximálně tak „bublina“ jeho přesvědčení. Ikdyž vím, že skálopevné přesvědčení nelze zničit ničím a nikým zvenčí, ale jen jeho majitel ho může změnit zevnitř, většinou na základě nějakého impulsu, inspirace.
