Není to sci-fi, ikdyž o mimozemšťanech v uvozovkách, to tak trochu je. Člověk si určitá setkání plánuje, návštěvy, akce, oslavy.
Setkání s naším dospělý synem se plánovat nedají. Jisté je, že se mohou uskutečnit především o víkendech, ve všedních dnech zpravidla ve zkouškovém období a v období prázdnin. Většinou jsou krátká, někdy i velmi krátká.
Syn je u nás sice hlášen, ale studuje v Brně, je aktivní ve skautu a hraje třetí ligu badmintonu. Takže často má turnaje, nebo skautské akce. Kromě toho má lásku z Boleslavi, studující v Praze. V jeho hierarchii jsou tedy rodiče ti poslední. Navíc jeho rodiče jezdí tak 2x za měsíc o víkendech na chatu, takže setkání s nimi je naprosto výjimečné.
Tak si hlavně telefonujeme. Někdy přijdu v pátek domů, přivítá mne manželka a vesele praví: „víš kdo tu byl?“ Načež odpovím otázkou: „že by se tu vyskytl syn?“ a pak se zeptám, zda mám ještě šanci ho vidět. „Snad v neděli přijede na večeři, nebo pro čisté věci“, dí žena.
Minulý pátek jsem ho potkal na schodech domu, šel dolů k autu, stihl mi říct, že jede na akci do Litomyšle a že psa vyvenčit nestihl. Tak tentokrát jsem páteční krátké blízké setkání třetího druhu s naším „mimozemšťanem“ prožil já.
O den dříve jsem prožil ještě dvě blízká setkání. Jedno také s „mimozemšťanem“. Stalo se, že do městečka zavítal Václav Klaus ml. na setkání s hloučkem občanů. Pomáhal jsem ženě s taškou, když jsem uviděl hlouček naproti a vzpomněl jsem si, že to asi bude kvůli mladému Klausovi.
Stál tam náš známý vysokého vzrůstu, tak jsem si řekl, že ho pozdravím a třeba si i něco vyslechnu. Ovšem nebylo co. Setkání končilo. VKml se loučil, podal si ruku s kolegou, následně se mnou.
Nedalo mi to a tak jsem se zeptal: „když jste ti poslanci a máte v oblibě přílepky, prosaďte nějakým přílepkem, že končí platnost všech zákonů přijatých po roce 2000 ke konci volebního období“. Což pan poslanec ocenil jako dobrý nápad, tak jsem ještě utrousil, že si toho stejně nikdo nevšimne, načež mi bylo odpovězeno: „bohužel se mýlíte, ty kurvy to čtou“. Nic jsem neslyšel, své jsem si řekl a získal dle mého vtipnou odpověď. Do voleb daleko a jestli mne někdo zláká jít k volbám, je ještě ve hvězdách.
A pak jsem šel na autobus a jel do Prahy, kde jsem se v hospůdce po delší pauze sešel s některými kolegy blogery. Rád jsem je viděl. Protože mně to jako venkovanovi jezdí večer dost jinak než metro a tramvaje, získal jsem hodinu času navíc a jel až posledním autobusem, místo předposledním.
Může za to Roman, který dorazil později, a než jsme se všichni přivítali a následně s pár kolegyněmi loučili, bylo jasné, že už nestíhám odjet z Čerňáku před půl desátou, ale musím jet až ve tři čtvrtě na jedenáct.
Tak i toto blízké setkání, ovšem jediné plánované, jsem si užil. Ono vlastně bylo v pořadí druhé, neboť to první psané, bylo ve skutečnosti až třetí. To už trochu tím sci-fi zavání, nebo aspoň psychickou poruchou, tak radši skončím.
