Nebude to pojednání o bezu, tedy šeříku, slovesně podstatném jménu. Slůvko „bez“ je také důležitou předložkou a předponou. I díky „bez“ je čeština tak nádherně tvořivý jazyk. V tomto ohledu je čeština snad bezbřehá.
Tématem dneška je bezpečnost, což se dá vyjádřit i jako bezpečí. Jenže bezpečí připomíná „bez péče“, takže není-li péče, není bezpečno, nýbrž nebezpečno. Žádáme bezpečí a často je výsledkem bezmoc. Máme všude kvůli našemu bezpečí bezpečnostní kamery, ale jsme bezmocní v případě ztráty soukromí.
Chováme se k sobě bez skrupulí a bezostyšně, a přestože máme spousty právníků a právních předpisů, výsledkem je často bezpráví. Bez „okovů“ ideologií si nedovedeme život ani představit, a tak se do popředí dostávají bezcharakterní lidé, co by bez té své ideologie nebyli nic.
Obešli bychom se bez nesmyslů, bez politické korektnosti, bez násilí a zvůle, bez závislosti i manipulace, ztraceni jsme bez lásky. Ach jo.
Bez společenského systému nemůžeme fungovat, to lze jen dvěma způsoby: stát se poustevníkem (nebo aspoň bezdomovcem), anebo smrtí (tj. bez života).
Bezděky vypouštíme jedovatá slova, bez akce není reakce. Bez změny společenského systému, či aspoň jeho klimatu, směřujeme ke svému vyhubení. Aspoň jako evropská civilizace, preferujeme bezdětnost, ocitáme se bez pudu sebezáchovy.
Jenže bez našeho vlastního přičinění se náš svět nezmění. Přičemž příroda, vesmír, stvoření (chcete-li) funguje dobře a mnohem lépe bez lidské snaživosti.
Skončily svátky patřící dětem a oslavující božské dítě. Děti jsou bezstarostné a bezprostřední. Všimli jste si, jak je nám dobře, když jsme také bezstarostní a bezprostřední. To býváme bez strachu, za to s láskou a cítíme se nějak bezděčně bezpečně.
Tak to zkusme v tom příštím roce bez strachu a bezstarostně. Až tomu bude přát počasí, vyražme třeba na Bezděz či do Bezděkova.
