Pro tento blog jsem „vykradl sám sebe“ a vypůjčil si část článku, který jsem psal pro Zpravodaj Benátecka. Nakonec ho nezveřejnili. Proč na to vzpomínám, se dozvíte na konci článku.
Pohodlní a pohodoví cykloturisté, členové Sokola Benátky, se opět vydali na společnou cestu na kolech. Po krátké poradě vítězí návrh první zastávky v oblíbené hospůdce v Sojovicích. Už je z toho taková obvyklá tradice, jen jsme chvíli zvažovali změnu trasy, nicméně zůstali jsme u klasické cesty přes Okrouhlík, Starou Lysou a lesem do Sojovic.
V Sojovicích nabíráme potřebnou energii k další náročné cestě. Někdo si dá kafe, jiný kofolu nebo pivo. Strategicky se rozhodujeme, kde se naobědváme, zda v Káraném u Ferusů, nebo na Grádu. Jedeme až na Grádo, aby nám vyhládlo a více chutnalo. Po dobrém obědě přejíždíme Labe po nové lávce do Čelákovic.
Je krásně, vzali jsme si plavky a tak se jedeme vykoupat na písák mezi Čelákovicemi a Toušení. Svačinku dáme na hřišti v Toušeni, kde pozorujeme, jak přírodní „sekačky“ upravují travnatou plochu. Mají tam hezké ovečky a také zajímavou botanickou zahradu (rostlinky v botách, pověšené na dřevěné stěně).
Opět přejíždíme Labe do Káraného a pak podle Jizery dorážíme do Otradovic. Tam je už znovu v provozu Restaurace a hotel Jizera u kolejí, a tak ji vyzkoušíme. Pak už zbývá jen dojet domů přes Skorkov, Podbrahy, Tuřice a Předměřice.
V Předměřicích „U Šotka“ je toho dne naše poslední občerstvovna. Možná vám, ctihodní čtenáři připadá, že ti sokolíci se na kolech plácají od hospody k hospodě a tam jen chlastají, ale je to samozřejmě jinak. Užíváme si nejen jízdy na kole, ale také party, pohody, dobrého jídla a pití. Přitom pokecáme a ještě podpoříme drobné místní podnikatele, které poctíme svojí návštěvou. A to je projev zdravého vlastenectví a patriotismu.
Tak jsem zvědavý, zda až letos vyjedeme, najdeme ty hospůdky a občerstvovny otevřené a jejich personál usměvavý, tak jako loni.
Nebo nemilosrdně zaúřaduje EET a my budeme horko těžko shánět, kde se najíme a napijeme?
