Jsem fandou spisovatele Vlastimila Vondrušky a louskám jeho sedmidílnou ságu „Husitská epopej“. Je to především historický román na pozadí bouřlivého století středověku.
Je to pohled na husitství, ale poměrně objektivní, nestraní nikomu, ukazuje naopak, že umírnění obyčejní lidé a rozumní šlechtici se dokázali dohodnout, ikdyž byli na různých stranách, tj. katolíci, kališníci.
Jiné možnosti víry než křesťanské ani neměli, ateismus nebyl, jiná náboženství sem moc nepronikala. Vědělo se o židovství a díky bojům s Osmany a křížovým výpravám do Svaté země i o mohamedánství. Pohanství se v té době nejspíš také nepraktikovalo. Vše kromě křesťanství bylo okrajové.
Tak se spor rozhořel v rámci křesťanství, šlo zejména o výklad rovnosti a spravedlnosti mezi křesťany, tedy o možnost přijímání pod obojí, symbolem se stal kalich. Chudší vrstvy to povzbuzovalo, bohatší vrstvy se cítily ohroženy.
Bohužel zde byli na obou stranách ti zfanatizovaní, co sloužili tehdejším „válečným štváčům“ jako „užiteční idioti“, řečeno „moderním“ jazykem. Platilo zde: rozděl a panuj, a samozřejmě byl to boj o moc, taktizovalo se a v zásadě to bylo s dneškem trochu podobné.
Byl tu konflikt podobný tomu dnešnímu, na jedné straně „globalizátoři“, tj. přívrženci papežské kurie, zejména katolíci, většinou z řad vrchnosti (tedy těch dřívějších elit) a na druhé straně „lokální patrioti“ z řad chudších vrstev, měšťanů, nižší šlechty.
Je to samozřejmě zjednodušení. V každém případě husitství proběhlo, začalo sympaticky, pak se zradikalizovalo a bylo poraženo. A bylo to období rebelství Českého království, byli jsme kacíři, což dnes jsme též. V očích „nové papežské kurie“, tedy bruselským centrem Evropské unie.
Jako národ remcáme, máme své „kacířské“ bojovníky, odpůrce, ale též podporovatele novodobého „papeženství“ (tzv. eurohujery). Na základě mých dnešních preferencí bych se nejspíš zařadil mezi kacíře. Ale nebyl bych kacířem fanatickým a určitě bych se snažil dohodnout s ne-fanatickými katolíky. Jsem na straně lokálních patriotů, tradicionalistů, venkovských buranů, příznivec přirozenosti a odpůrce nepřirozenosti, tj. politické korektnosti, přebujelé byrokracie a politikaření.
Dnes je módou ze všeho mít byznys a moderní je na všechno mít audit. Ve své bývalé branži jsem zažil audit systému jakosti, způsobilosti laboratoře, environmentální audit, audit bezpečnosti práce. Ekonomové jistě znají finanční audit. Objevil jsem genderový audit, asi bude i audit GDPR.
Přitom audit pochází z latiny (auditus = slyšení) a znamená úřední přezkoumání a zhodnocení dokumentů, zejména účtů, nezávislou osobou (Wikipedie).
Tak si říkám, jaký by asi byl středověký audit v době husitské. Když nedosáhlo svého cíle slyšení, mohlo se pokračovat s výslechem. Výslech právem útrpným (na mučidlech) obvykle své výsledky přinesl.
Nevím, zda bych se v té době takto vyslýchán přiznal ke všemu či vše odvolal. Je to poměrně pravděpodobné. Naštěstí dnes ty audity vypadají jinak. Být „mučen“ současným auditorem fyzicky nebolí. Ale psychická zátěž to asi bude.
