Něco se mi stalo. Zbláznil jsem se? Jsem ještě normální? Nemohu si pomoci, ale poslední dobou to, co jsem dříve považoval za správné, se mi dnes protiví. Lidi, které jsem měl za svůj vzor (v politice a občanské společnosti) dnes naprosto nemusím a ty, co jsem dříve zatracoval, mi dnes už nevadí.
Miluji přírodu, mám rád lidi, ctím svobodu a demokracii. Žiju na malém městě (7 tisíc obyvatel) a komunální volby neflákám, chodím poctivě a volím lidi, které znám. A správa věcí veřejných v našem městečku je v dobrých rukou Krále Jaroslava (náš starosta), který slouží svým občanům od roku 1990 (asi český rekord). O tom ale někdy jindy.
Do Parlamentu jsem poslední dobou nevolil velkou (dominantní) stranu. Je (byl) to možná takový dobrý zvyk v Česku, vyrovnávat. Volil jsem „obojetné“ lidovce a to právě pro tu jejich obojetnost: mohou se stát svorníkem, ale také záchrannou brzdou, koulí na noze a tím aspoň ztížit nějakou „úchylnou“ vládní politiku. Také jsem fandil Zeleným, ale hlas jsem jim nedal (upřednostnil jsem ty lidovce).
Nyní bych Zeleným už hlas nedal vůbec. Jsou příliš fanatičtí, v oblasti životního prostředí a přírody jim to za zlé ani nemám, ale jejich radikální pseudohumanismus už nemohu ani cítit. A teď dál: kdysi jsem obdivoval Václava Havla, to mě také přešlo zejména díky přehnanému uctívání jeho osoby a vytvoření z něho jakési modly ke klanění. Děkuji, nechci. Miloše Zemana jsem nevolil, ale kupodivu jsem za něj radši než za knížete, kterého jsem volil jako menší zlo. Zemana fakt nemusím, ale ještě víc ty trapné antizemanovce, kteří sledují každý jeho výrok, aby si to s ním pak mediálně vyřídili. Fandil jsem EU a chtěl co nejdřív euro. Teď nevím, jak bych v referendu hlasoval, chci EU, ale jinou než je dnes! Měl jsem radost ze vstupu do NATO a teď nevím, zda to bylo dobře. Z logiky věci vyplývá, že jsem se zbláznil buď já, anebo onen vnější svět.
Normálním být přestávám, protože normálnost se posouvá a dnes je jinde, než před lety. Např. normální je rozvod, normální je brát na všechno prášky, normální je konzumovat, normální je být in a online, normální je poslouchat autority (politiky, lékaře, kněze, učitele), normální je věřit tomu, co řeknou ve zprávách. Ani jedno z výše uvedených kritérií normality nesplňuji. Normální je, že stát nám čím dál víc bere svobodu, šmíruje nás na každém rohu, na každého vede evidenci, zasypává nás naprosto neuvěřitelnou legislativou (např. alergeny) a uvaluje na nás tolik povinností. A my ze strachu podléháme.
Pokud nechceme dát dítě očkovat, stáváme se kriminálníky. Pokud nedáme papír o očkování svého dítěte vedoucímu skautského tábora, ohrožujeme ho kriminálem. Za chvíli pokud si nevezmeme (a neuschováme) účtenku od holiče, stáváme se (spolu s ním) kriminálníky. Kriminál nám může hrozit za to, když dáme pohlavek na ulici svému dítěti, když napomeneme cizí romské dítě, přičtou nám k tomu i rasismus. Rád obdivuji ženskou krásu, kdy i u nás mi za to bude hrozit kriminál? Vést za ruku a líbat na veřejnosti svou zákonitou manželku bude pokutováno, ale pokud se z recese budu držet za ruku s kamarádem, tak mi nic nehrozí a mohu být ještě veleben, když se do kamery ČT pochlubím, že můj partner je Rom a věřící muslim k tomu. Sousedka mi dá domácí vajíčka od svých slepic a já jí za to dám jahody ze své zahrádky. Jsme to ale vykukové, kteří neodvedli státu daň (dnes to ještě trestné není).
Za doby zdravého rozumu (bohužel doby už minulé) platilo, že pokud jsem nic neukradl, nikoho nezabil ani neznásilnil, tak jsem měl poměrně velkou jistotu se kriminálu vyhnout. Ne, nezapomínám na politické vězně a možnost jít do vězení za politický vtip, za jinakost (rebelii, underground, atd.) v době reálného socialismu. Doba, kdy jsme museli držet hubu a krok, nevyčnívat, je pryč. Proč si ale myslím, že toho zdravého rozumu bylo předtím víc? Možná, že to není pravda, jen je před námi schválně ukrýván, zamlčován. Někomu se totiž náramně hodí zdravý rozum držet na uzdě a nahradit ho jediným správným názorem. To už tady přeci tolikrát bylo. Např.: Ray Bradbury to krásně popsal ve 451 stupních Fahrenheita. Vždy se ale najdou lidé, kteří si zdravý rozum uchovají. Je jich dost i na tomto blogu, za to vám dík, rád vás čtu.
PS: jsem ale rád, že žiju v Česku, protože tady se vše relativizuje, věci se neberou až tak vážně. Platí tu pravidlo „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“ a lidi se zdravým rozumem se najdou nejen mezi blogery, ale také v policii a justici. Smůla je, když člověk narazí na iniciativního blba.
