Kdo jsou angažovaní občané a jak je možné se na ně dívat? Jsou účastníci demonstrací „Milionových chvilek“ angažovaní? Samozřejmě, nepochybně se angažují.
Ovšem není angažovanost jako angažovanost. Podívejme se na angažovanost do minulosti. Byli angažovaní chartisté a disidenti? Jistě, byli. Dokonce byl založen KAN (Klub angažovaných nestraníků). Ale proti nim stáli také angažovaní lidé, soudruzi. Tito soudruzi se angažovali např. v Lidových milicích, jako členové uličních výborů KSČ, jako pomocná stráž VB. Hlídali, udávali, angažovali se.
Po listopadu 89 se začali aktivizovat další občanští aktivisté, kteří se zaštiťovali rozvojem občanské společnosti. Vznikaly pak různé výzvy, demonstrovalo se, snad nejznámější takovou výzvou bylo „Děkujeme, odejděte!“. Tenkrát (jsa výrazně mladší) jsem s nimi sympatizoval. Jenže pak se výzvy začaly množit (Dřevíčská výzva, Kroměřížská výzva, výzva vědců) a s postupujícím věkem mne začaly nudit.
Dokonce jsem se jich i zprvu bál, protože nadějné „barevné“ revoluce za lepší příští mnohde ve světě končily krveprolitím, občanskými válkami, obrovskou nenávistí, rozvrácenými zeměmi. Rozděl a panuj!
Zpět k „Milionu chvilek“, přesto, že z Babiše a Zemana radost nemám, tak těm demonstracím moc nefandím. Protože už nehodlám dávat pozornost boji. Lidé touží žít v harmonii, míru a svět potřebuje být k tomuto transformován, ale nějakou přirozenou cestou. Ne násilným vnucováním pokroku ve smyslu, kdo nejde s námi, jde proti nám. Preferuji „žít a nechat žít“.
Za „Milionem chvilek“ osobně cítím faleš, přetvářku a strach, aby nedošlo k něčemu, co si nepředstavujeme a nepřejeme. Na druhou stranu je tam touha po změně a chuť být mezi těmi prvními (vyvolenými), co to budou řídit. Víme, co nechceme (Babiše, Zemana), fajn s tím lze souhlasit, ale co chceme? Když je odstraníme, co bude potom? Přijdou jiní, budou lepší, horší? Zrušíme volby, omezíme volební právo, aby nám nějací „trollové“ nekazili tu naši jedině správnou vysněnou budoucnost?
Nevede takovéto uvažování k nenávisti k těm, co smýšlí jinak a následně k totalitě? Možná by si „pokrokáři“ mohli vyhledat něco o Leninovi, o státu jako organizovaném násilí, o užitečných idiotech, aby se vzdělali a nedivili se tomu, že některým starším spoluobčanům nepřipomínají statečné disidenty, ale něco úplně jiného. Zkrátka „Milion chvilek pro demokracii“ není šálek mé kávy. Ale každý dáváme přednost jiné kávě, máme jiné chutě.
Jaká byla angažovanost v eurovolbách? Nevolič vyhrál (něco málo přes 70 %), lidé se naučili kroužkovat, a tak zamíchali pořadím u mnoha stran. Ukázalo se, že lákat do sítě všechny, opustit svou cílovou skupinu, hádat se uvnitř a myslet jen na koryta, se krutě nevyplácí (ČSSD). Uhlazení kraváťáci se začali stydět za své předky zakladatele (dělníky z Kolbenky) a pokusili se vlísat do přízně velkoměstským liberálům, kteří mají na výběr velmi širokou nabídku i bez nich. Výsledek svědčí o tom, že tuto stranu téměř nikdo už nepotřebuje.
Faktem je, že EU a jejím orgánům, rozumí jen málokdo, a především u nás se s EU větší část občanstva nijak neidentifikuje a celkem jim na jejím osudu nezáleží. Existuje tu skupina, která EU podporuje a přišla to dát najevo k volbám do EP. Pak tu existuje skupina odpůrců, kteří to také dali najevo a pravděpodobně díky nim je ta zvýšená účast.
A letos se vyprofilovala malá skupinka, kterou zlákal humor a recese a šli to tam hodit. Nakonec nás bylo 1,5 % a tím, jsme dokázali, že humor je velice pozitivní a poměrně ekonomicky efektivní (aspoň v tomto případě).
Téměř žádné náklady a vysoký zisk. Tím recesisté ostatním vytřeli zrak a svým způsobem zvítězili. Takže každý, kdo je volil vědomě (či nevědomě, protože si je spletl s Babišovci) se stal jejich sponzorem. Inu dobrý nápad, odvaha a svým způsobem bláznovství, se cení.
Děkuji za „milion chvilek humoru“ jihomoravským recesistům. Také děkuji Matce přírodě za „milion chvilek“ prožívání v její láskyplné náruči.
