Deník Kocoura Hnědoočka - O učení, krajtě a gaunerech….

O nutnosti vzdělávání a učení se toho bylo již napsáno a popsáno velmi mnoho. S tím, jak člověk stárne, si uvědomuje, že příliv nových vědomostí pokračuje celý život. Což je i můj případ. Proto jsem se v minulém týdnu účastnil jednoho školení.

Na něm jsem se setkal nejen se zajímavými poznatky ohledně personální politiky, ale i s novými lidmi. Mimo jiné i s chlapíkem, který doma pěstuje cizokrajná zvířata v čele s krajtou. Líčil, jak má v baráku jednu místnost zařízenou jako terárium a jak náhodní kolemjdoucí při pohledu do okna, z něhož se na ně culí sedmdesátikilová „žížala“, ztrácí barvu.

Zmíněný mladý muž naštěstí není mým sousedem, takže mohu zůstat v klidu a doufat, že se mi na zahradě takový nezvaný plazivý návštěvník neobjeví. Ale chtěl bych na tomto příkladu poukázat na jednu z absurdit obecních poplatků. Jak známo, každý majitel psa musí ročně do obecní pokladny odvádět za tuto skutečnost několik stovek korun. Ale pokud místo psa chováte jiné zvíře, neplatíte nic.  Proto lze tuto „psí daň“ považovat za čistě účelovou. Pes je v našich domácnostech poměrně rozšířené zvíře – ale ne zas tolik, aby se nedala hafaní populace prostřednictvím známek kontrolovat – a samozřejmě inkasovat.  Pokud si ovšem na vodítko místo pejska dáte třeba šimpanze, rysa, žirafu nebo krajtu – neplatíte nic. 

V předchozím odstavci jsem poradil pejskařům, jak zatočit s poplatky. Kdyby taková absurdní situace opravdu nastala, zaznamenaly by obecní kasy úbytek příjmů. Ten by šel nahradit třeba daní za čistý vzduch. V potaz by se mohla vzít nějaká městská aglomerace, kde je vzduch špinavý. Čím čistší by byl v místě vašeho trvalého pobytu, tím vyšší by tato platba mohla být. Tím by se hezky vyrovnala například platba za daň z nemovitosti, která je naopak ve městě vyšší než na vesnici.

V pohádkách jsou výběrčí daní zobrazeni jako největší gauneři a zloději – stačí si vzpomenout na Pyšnou princeznu. Přitom v dávných dobách byla daňová zátěž obyvatelstva daleko nižší než dnes. Jako příklad lze uvést daň z příjmu. To lze pochopit – když něco vydělám, odevzdám z toho státu daň. Ale tím to nekončí. Ze zdaněných peněz si chci něco koupit – a ejhle, opět z toho platím administrativě poplatky ve formě DPH. A když si pořídím bydlení – nejen, že zase platím daň z přidané hodnoty, každý rok dále odvádím poplatky ve formě daně z nemovitosti.

Pokud na závěr očekáváte jednoduchou radu, jak to vyřešit – tak vás asi zklamu. Pokud vás daný stav rozčiluje na nejvyšší možnou míru, pomůže jediné. Sbalit si kufry a ke svému pobytu zvolit úplně jinou zemi. My, co zůstáváme v Čechách, si pojďme občas připomenout, že v životě jsou i jiné – a příjemnější věci – než pojmy jako krize, zadlužení, vysoké daně nebo záporný hospodářský růst….