Deník Kocoura Hnědoočka -O Andalusii a gastro-alkoholických chybách

Pro nás, potomky praotce Čecha, který udělal tu zásadní chybu, že svoje putování nezakončil o něco více na jihu, je velká vzácnost větší množství slané vody pohromadě. Říkáme jí moře nebo oceán. Moje maličkost není výjimkou. A proto jsem přijal všemi deseti pozvání na několikadenní výlet do Andalusie.

Zatímco u nás, v České republice, doznívaly záplavy a chystal se další, tentokrát politicko-kriminální uragán, já se svými kolegy jsem odstartoval  leteckou linkou Praha-Malaga. Let probíhal bez větších komplikací, turbulencí a teroristických útoků. Pouze jedna letuška byla celkem otrávená z toho, že mně a mojí spolupasažérce neustále dolévala víno. Ale já jsem si z toho nic nedělal, protože krom alkoholového opojení mne hřála představa společné fotografie s Ferem Feničem, který letěl společně s námi a který se společně se mnou od svého přítele nechal rád vyfotit.  A dobrou náladu mojí sousedky v letadle nikterak nezkazil fakt, že její bílé kalhoty věhlasné světové značky s cedulkou Made in China byly záhy „pokřtěné“ červeným vínem.

V pozdních večerních hodinách jsme dorazili do hotelu. Ten se nacházel pouze několik desítek metrů od pláže, která v noci působila s mořskými napěněnými vlnami přímo kouzelně. A osvětlená promenáda plná palem jakoby chtěla zastavit čas, abychom si tu krásu a pohodu mohli vychutnávat navždy. Moji kolegové, kteří jsou podstatně méně romantičtěji založeni než já, hned první večer objevili ulici, kterou okamžitě pojmenovali Stodolní. Jak název napovídá, byla plná barů a diskoték. A také dívek, jejichž vysoké podpatky, maximální  výstřihy a minimální délky sukní mohly působit trochu vulgárně – ale v tomto prostředí vůbec lacině nepůsobily. Ony ty miniaturní kousky oděvů, které měly na sobě, byly poměrně kvalitní a určitě drahé. Děvčata evidentně neočekávala příval potencionálních nápadníků z Čech. Vzhledem k tomu, že výše zmíněná ulice byla v těsném sousedství přístaviště jachet,  byl v jejich hledáčku evidentně někdo jiný než turista, který si u snídaně v hotelu naplní igelitovou tašku, aby do večera vydržel a nemusel utrácet těžce vydělaná Eura.

Nebudu vás tady zatěžovat výčtem toho, co všechno jsme v Andalusii viděli – a ještě delší by byl seznam toho, o co jsme přišli – toho je plný internet.  Ale pokud se tam chystáte a máte rádi sluníčko, dobré jídlo a pití společně s jižní pohodou, zklamáni určitě nebudete. Jenom je potřeba vše správně naplánovat a načasovat. Což se mi úplně nepodařilo. První oficiální večeře měla být obohacena jakýmsi místním pokrmem. My jsme absolvovali skoro celodenní výlet do Rondy a čas před večeří jsme si zpestřili návštěvou místního supermarketu. I ve Španělsku platí, že nápoje jsou v těchto zařízeních podstatně levnější než v hotelové restauraci. Proto jsme se vybavili několika lahvemi místního vína na večer. Ale cesta z obchodu na hotel se nám zdála dlouhá, vína těžká a žízeň veliká. Důsledkem toho jsme ve třech tři lahve vypili, což mělo za následek, že jsem se výše zmíněného hodování nezúčastnil.  A jeden můj kolega při inhalování nikotinu na hotelovém balkónu upozornil svého spolubydlícího na to, že se ulicí k hotelu blíží opilí Češi. Prý jsem zpíval jakousi píseň o popelnici…. V dalších dnech už jsme tuto závažnou gastronomicko-alkoholovou chybu neudělali. A do stavu, který vylučuje požití motorových vozidel na místě řidiče, jsme se dostávali zásadně s plnými žaludky.