Deník Kocoura Hnědoočka - O dně, sebevraždě a zimě…

V životě každého z nás se občas vyskytuje radost a štěstí, ale občas také zmar a smutek. A je to tak správné, protože k tomu, aby si člověk uvědomil krásu žití, si musí někdy sáhnout i na to pomyslné dno. Pokud je dole dlouho, může přijít pocit, že putování životní poutí je zbytečné a neperspektivní. A ke slovu může přijít řešení, o kterém platí, že je definitivní. Tedy v případě, že nevěříte na „život po životě“, převtělení a další teorie, které se zabývají tím, co člověka čeká po smrti. Mám na mysli sebevraždu.

Myslel jsem si, že z hlediska výskytu dobrovolného způsobu odchodu z tohoto světa bude v rámci statistik figurovat na čelním místě podzim se svým sychravým počasím. Ale mýlil jsem se. Lidé u nás ukončení své životní pouti provádějí nejčastěji v dubnu. Tedy v období začínajícího jara. Přiznám se, že k tomu nemám logické vysvětlení. Končit svoji životní pouť v čase, kdy se příroda probouzí, tráva zelená a sluníčko začíná po zimě krásně hřát, mi přijde poněkud – morbidní.

Statistiky ohledně sebevražd nabízí i další zajímavá čísla – a tady už logiku nalézt lze. Co se týká dne v týdnu, tak nejčastěji svoji čáru života končíme v pondělí. K tomuto kroku nejčastěji volíme domácí prostředí v dopoledních hodinách.  Jako pomocníka pro finále si muži i ženy shodně vybírají provaz. A když už jsme u toho pohlaví – muži odcházejí dobrovolně častěji než ženy.

Jako jednoduchou prevenci proti sebevraždě lze tudíž doporučit jednu věc – během dubnových pondělků opouštějte vaši domácnost před 7 hodinou ranní. A dříve než v poledne se nevracejte. Pro první den v týdnu mám ještě takovou malou říkanku, kterou jsem nedávno zahlédl v televizi.  Neocituji ji úplně celou, protože je lehce vulgární, ale vy si určitě ten konec domyslíte: Pondělku, podej si ruce se zimou a jděte oba do …..