Venuše z Penny

aneb o ideálech krásy a dějinách umění jinak

Ze byste za Venusi z Penny nedali ani penny?Penny

      O  diskontech si nevytvářím žádné ideály, myslím si, že pokud už si na podzim kupovat ponožky do sandálů, tak alespoň na vietnamském tržišti a rovnou po třiceti párech jako psycholog Jeroným Klimeš , který byl zachycen módní rubirkou novin lidových.

      Přesto mě zlomyslné cesty osudu a náhody zavedly právě tam. Do Penny. Oči se mezi regály tak po třech krocích unaví, takže se jedno z nich nachvíli přivře nad vkusem lidovým a za ním se začne odehrávat menší divadlo.

     Z jednoho z regálů upadne na zem sapon a přetlakem se rozprskne jako natlakovaná flaška coly. Lidé to rozjezdí a načeří vozíky, až vznikne pěkne tučná vrstva pěny. Trošku nakloním hlavu k rameni a zaostřím, co že se bude dít dál... Z voňavých bublin začne vystupovat žena, řekněme kus výrazných proporcí, která se spíše vznáší, nežli chodí po jejich nejsvrchnější vrstvě.   Kyprá, jako pěna kolem Kypru.

     Ať už se to zdá jakkoliv surreálné, každého asi napadne Botticelliho Zrození Venuše z pěny.

    Vedle tohoto obrazu z diskontu jsou dějiny umění, historie estetických ideálů vybledlou mazanicí, snobským blábolem a krasoduchou floskulí.

    Takhle to přece muselo nějak vypadat: člověk nadaný uměním někam jel či šel a tam někoho uzřel a "zakoukal se". Dějiny uměním jsou jen němým svědkem této idealizace, zbožštění, která činí svět a jeho objekty krásnými a jako taková je i hybatelem citu, zamilování.

    A jako takovou, t.j. ideální a krásnou také umělec svou Venuši vymaloval. Třeba jako Afrodíté, to už jedno jest: idealizace jako idealizace.

    Nad  mrtvým tělem řecké bohyně se však poté  sešli umělci se skalpely, jako Leonardo, aby se pokusili o její renesanci. Tradiční kulturní  pohled Řeků na nahé tělo jim nestačil, a tak se potřebovali podívat dovnitř, jestli jsou svaly soch či maleb dobře poskládány a vnitřnosti dobře zvnitřněny.

    Od té doby se jakoby napětí tětivy mezi ramenem luku přírody vs. kultury neudrželo a šíp  značně uletěl, vymkl se z rukou a stal se neovládatelným.

     Dnes se mnohé Venuše dobrovolně zobrazují a ukazují publiku v nelichotivých detailních anatomických pozicích, rovnou se vám vykreslí v těch nejhorších barvách, přednesou vám na talíři své úchylky  a pokud už  vystoupí z pěny, tak z té,  která protekla mezi dveřmi z vyteklého záchoda.

     Šminkami se toto nepřekreslí a domnívám se, že k menší radosti kosmetického průmyslu by se měly některé ženy zabývat nežli malováním tím, jaký obraz či image si kolem sebe vykreslují.

    Skutečnou příčinu jejich "nemilováníhodnosti" lze jen těžko hledat v tom, jsou-li tlusté či tenké, ale spíše v tom, že ve svém obrazu nenechávají mnohdy mužům prostor pro obdiv, cit , vážení či nadneseně řečeno "zbožštění".

   Venuše může nakrásně vzejít i z  Penny, nejsme nesvéprávní otroci estetických ideálů. 

                                                                                                                                                                MJ