Věda Jana Ne(d)věda

   Mým guru zálesáctví, do kterého jsem pronikal bezstarostná  dětská léta strávená na struhařovském táboře, byl E.T.Seton.  Cestu k přírodě pomocí určování zvířecích stop, siluet ptáků, kápézetky, šifer  či druhů smyček jsem doslova miloval, až jsem tomu propadl i samostudiem.Z něho  jsem však nepropadl a myslím si, že jsem v těhle tábornických dovednostech až vynikal, pravděpodobně mi to šlo mnohem lépe nežli psaní. Ale co naplat, dračí smyčku zde nepředvedu.

Vkus Jana Nedveda ovlivnuje jeho pohlavni vyber, a pisne, podobne jako u slavika, mu zvysuji sance na nalakani partnerky. Jejich ekonomicka recyklace pak mozna lepe umoznuje jeji udrzeni.centrum.cz

        Vydrželo mi to poměrně dlouho, až někam na gympl. Tam se také chodilo tábořit, zvláště pak na večer při víně a kytaře. Zde jsem se však seznámil s tehdy strašně oblíbenými písněmi Jana Nedvěda. Svědci dosvědčí, že poté jsem pomalu začal pobyt v přírodě v rámci  trampingů či potlachů  téměř nenávidět a začal jsem se "folkové přírodě" vyhýbat.

      Často patetická poetika a estetika folkařů či kotlíkářů mně totiž byla   proti srsti a tahala za ušní boltce.  Tábornická kolemramenná pospolitost, zasněné a kolektivní přezpívávání Nedvědových textů pro mě představovalo něco trošku  falešného,  přeslazeného, slizkého a až perverzního. Vůně jehličí  mi najednou začala prudce propichovat nosohltan. A také jsem si tehdy nedovedl představit, že bych  mohl vůbec něco mít třeba s trampkou v maskáčích a cítit z" jejích vlasů louku  a v sychravé mlžné  ráno   nalámat větvičky a vařit čaj" a hřát si o horký hrneček ruce v svetru s rukávy o půl paže delšími. 

    Vkus je totiž v evoluční biologii přímo "věda", v tomto případě však spíše  "ne(d)věda". A Jan Nedvěd mi svými písněmi fatálně ovlivnil  přírodní vkus, a tedy i "přírodní výběr" -  přestože se jeho písně  tradičně používaly tak, jako písně používá slavík -  tedy k lákání "slavic". 

   Já však tomuto folkovému nestorovi  musím spíše  poděkovat, protože  jsem se mohl někde zapomenout  při kytaře v lese, zpustnout jako medvěd  a   dodnes trampovat někde na osadě s trampkou a trampčaty a estetický vkus by se  mi dále nerozvinul.

  A nebo by se spíše ještě totálně propadnul, jak lze na vlastní uši slyšet na Nedvědově "zbrusu novém" albu Lidové písničky.

   Pro mě je to jako děsivý sluchový vír z minulosti, doslova  " déjà entendu." To "dříve zaslechnuté", co teprve v sobě neslo stopy nevkusu, kýče a slizkosti, muselo teprve uzrát v čase, aby to vydalo tyto nechutné plody, kterých je již beztak plná taška Evy a Vaška.

                                                                                                                                                                MJ

 --------

Ukázky a recenze alba:http://kultura.idnes.cz/jan-nedved-natocil-sve-zdaleka-nejstraslivejsi-album-p0e-/hudba.asp?c=A081211_135048_hudba_ob