Mým guru zálesáctví, do kterého jsem pronikal bezstarostná dětská léta strávená na struhařovském táboře, byl E.T.Seton. Cestu k přírodě pomocí určování zvířecích stop, siluet ptáků, kápézetky, šifer či druhů smyček jsem doslova miloval, až jsem tomu propadl i samostudiem.Z něho jsem však nepropadl a myslím si, že jsem v těhle tábornických dovednostech až vynikal, pravděpodobně mi to šlo mnohem lépe nežli psaní. Ale co naplat, dračí smyčku zde nepředvedu.
Vkus Jana Nedveda ovlivnuje jeho pohlavni vyber, a pisne, podobne jako u slavika, mu zvysuji sance na nalakani partnerky. Jejich ekonomicka recyklace pak mozna lepe umoznuje jeji udrzeni.centrum.cz
Vydrželo mi to poměrně dlouho, až někam na gympl. Tam se také chodilo tábořit, zvláště pak na večer při víně a kytaře. Zde jsem se však seznámil s tehdy strašně oblíbenými písněmi Jana Nedvěda. Svědci dosvědčí, že poté jsem pomalu začal pobyt v přírodě v rámci trampingů či potlachů téměř nenávidět a začal jsem se "folkové přírodě" vyhýbat.
Často patetická poetika a estetika folkařů či kotlíkářů mně totiž byla proti srsti a tahala za ušní boltce. Tábornická kolemramenná pospolitost, zasněné a kolektivní přezpívávání Nedvědových textů pro mě představovalo něco trošku falešného, přeslazeného, slizkého a až perverzního. Vůně jehličí mi najednou začala prudce propichovat nosohltan. A také jsem si tehdy nedovedl představit, že bych mohl vůbec něco mít třeba s trampkou v maskáčích a cítit z" jejích vlasů louku a v sychravé mlžné ráno nalámat větvičky a vařit čaj" a hřát si o horký hrneček ruce v svetru s rukávy o půl paže delšími.
Vkus je totiž v evoluční biologii přímo "věda", v tomto případě však spíše "ne(d)věda". A Jan Nedvěd mi svými písněmi fatálně ovlivnil přírodní vkus, a tedy i "přírodní výběr" - přestože se jeho písně tradičně používaly tak, jako písně používá slavík - tedy k lákání "slavic".
Já však tomuto folkovému nestorovi musím spíše poděkovat, protože jsem se mohl někde zapomenout při kytaře v lese, zpustnout jako medvěd a dodnes trampovat někde na osadě s trampkou a trampčaty a estetický vkus by se mi dále nerozvinul.
A nebo by se spíše ještě totálně propadnul, jak lze na vlastní uši slyšet na Nedvědově "zbrusu novém" albu Lidové písničky.
Pro mě je to jako děsivý sluchový vír z minulosti, doslova " déjà entendu." To "dříve zaslechnuté", co teprve v sobě neslo stopy nevkusu, kýče a slizkosti, muselo teprve uzrát v čase, aby to vydalo tyto nechutné plody, kterých je již beztak plná taška Evy a Vaška.
MJ
--------
Ukázky a recenze alba:http://kultura.idnes.cz/jan-nedved-natocil-sve-zdaleka-nejstraslivejsi-album-p0e-/hudba.asp?c=A081211_135048_hudba_ob
