Kolem nekterych army-look trendu by se melo naslapovat doslova po spickach. Tak jako v pripade techto strevicu. M.J.
"Pravý hipík je oblečený jako Tarzan, vlasy má jak Jane a páchne jako "Čita"", shrnul kdysi lakonicky Ronald Reagan ustrojení příslušníka subkultury nosící korále velikostí třešní,vypálené batikované LSD spirály na tričkách, džíny do zvonků a sukně zbarvené z louky do rozkvetlých květin.
Tito lidé se ve skutečnosti nepocházeli z dobrodružného románu Edgara Rice Burroughse, ale z Kalifornie: Frisca nebo L.A. K jejich životnímu stylu patřilo to, že se netajili nechutí vůči politickému establishmentu, hodnotovému žebříčku středních tříd či vůči střízlivosti vědomí, monogamii a soukromému sexu v pouhém páru. Především však se tito lidé pacifického pobřeží USA netajili svým pacifismem a odporem k válce ve Vietnamu.
Móda hippies, která se tehdy v 60. letech vzedmlula jako vlna Pacifiku, pramenící z dlouhodobé frustrace, dopřávala vydatnou zálivku "květinovým dětem" a jejich flower-power prosazující společenskou revoltou liberalismus, lásku, mír a život "na rozkvetlé louce".
Symboliku války a válečný "dress-code" až později -v době míru -vtáhla na přehlídková mola Vivienne Westwood, aby ještě o mnoho let desítek let poté jsme mohli na ulicích potkávat členy stejné armády a la "válečný mužný hrdina". Maskáče, fidelky či vypasované khaki košile ještě po vzoru britské koloniální správy Indie však oblékly i ženy. Některým tento styl učaroval do dnes, takže se ve jménu "army stylu" dokonce i svlékly:
Obdobnými zbraněmi (nemyslím tím ty "ženské") se na této úrovni "vedou války" s terorismem i dnes. Na východní ohniska terorismu, jako svého druhu "nového válečného trendu" , zaměřují svou pozornost Mekky západní módy. Obchod značky Terrorist si v Londýně nedávno otevřel Joe Corre, syn punkových průkopníků Malcolma McLarena a Vivienne Westwoodové, jehož módní řada nese oblečení a předměty s puncem vzpoury proti establishmentu a terorismu.
-To je nicméně vyjádření neméně módní a o to prvoplánově kontroverznější, pokud nenese výraznější manifest. Navíc nejsou známa ani pořádná terénní data, jak se ten který člověk teroristou stává ani jak se chová či přemýšlí, natož abychom věděli, co nosí na sobě.
Terorista se módou z podstaty své "práce" opravdu mnoho nevyjadřuje: musí splynout s okolím a obléká si tak možná dobře padnoucí oblek zvaný "sociální mimikry".
Zapuštěni po nos v šátcích či typických šálách keffiyeh, z nichž udělal módní hit Arafat, chodí jen zpravidla ti, kteří si z nějakého důvodu hrají na gangy a drsňáky. A nebo je jako viditelnou značku (politického) liberalismu používají ti, kteří o něm chtějí dát vědět - třeba jako dcerka prezidentského kandidáta McCaina, Meghan.
O teroristech se dá totiž předpokládat akorát to, že jsou nepředpokládatelní a že ve svých útocích na neuralgické body globálního světa musí být alespoň o krok napřed v technologických a invenčních "závodech ve zbrojení".
V jejich případě neplatí, že "šaty dělají člověka", stejně tak je to v případě jejich vnitřního ustrojení. Člověk by mohl předpokládat, že jde jen o mesianistické egoistické psychopaty, ale ti by byli záhy z takovýchto organizací vyloučeni pro svojí nespolehlivost. A dle dostupných psychologických testů jsou také často teroristé psychiatrickým nálezem nezatížení,ale jsou naopak "v dobré kondici".
V případě teroristů totiž spíše platí to, že "myslí lokálně a jednají globálně":pocit bezpráví, frustrace a pocitu nedostačivosti taví a formují v rodinách, skupinách vrstevníků a klanech a jednají v rámci své "spravedlnosti" , kterou přenášejí na světový řád.
Nepřítele a překážku realizace svých cílů vidí "vně" a proto k jejich zničení v rámci "vyššího cíle" neváhají nasadit nejen jejich dílčí identitu, ale i kolektivní životy.
Bojovat proti nepříteli se dá různě: myšlenkou, psaním, módou, kobercovými nálety, ale i "květinou", jak se kupříkladu snaží současní "neo-hippies" .
Nejprve je však dobré zaměřit se na toho, proti komu skutečně bojujeme, kdo je náš nepřítel; musíme jej kvalifikované označit a poznat jeho "styl", to, jakým způsobem přemýšlí a jakým se chová.
Mohli bychom být totiž občas nemile překvapeni - neboť kupříkladu Aztékové byli z jednoho úhlu pohledu kultivovanými milovníky květin, plovoucích zahrad a květnaté lyrické poezie - ale také krvežíznivá monstra masově trhající hlavy a vytrhávající srdce na vrcholcích svých pyramid ve jménu boha války.
V okamžiku, kdy nepřítele rozpoznáme a poznáme : nahlédneme jeho masku, ztrácí svou moc.
Jednak je poznání oboustranné: nebude už tolik vědět, jak "na nás",(...)
Zároveň tak zjistíme, že náš "obraz nepřítele" je černobílý a je často jen našimi stínovými, dosud nepřiznanými vlastnostmi, promítanými na " ty druhé".
-Tak jako v případě představ o vnějším i vnitřním ustrojení "typického teroristy".
MJ
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Fotografie:
(1) Hippie revival v současné módě. (c) BLOOM Hippie couture.
(2) (c) Preben Lindhardt
(3) Cerebrita Yvette de Babraque se tentokráte vydává za teroristu. (c) fotoarchiv YB
(4) Meghan McCane (c) Telegraph.
(5) (c) Steven Meisel and VOGUE Italia
