Šifra mistra Cordovera

" Korczakova ulice? To musíte támhle…Vlastně ne…Musíte směrem k věži a hned potom doleva,“ ujal se nás ochotně ortodoxní židovský pár, který si vycházkovým tempem  užíval poslední den svátku Pesach. Urostlého muže zdobil stříbrem prokvetlý  plnovous, černý rozložitý  klobouk a sluneční brýle značky Ray Ban. Mafián, který se  nějakým nedopatřením  promeditoval až  k sefiře Keter.

mj

Jeho dobře míněné rady jsme si vzali k srdci  – ale  neortodoxně je vyložili po svém. Z obzoru jsme záhadně ztratili věž a trvalo  notnou chvíli, nežli jsme utrmáceni našli místo našeho „prvního odpočinku“ po brzké cestě z Tiberias.

Úzké schodiště, vrata s Davidovou hvězdou a patinovaná klika, za níž bere naše hostitelka. Kromě ní a mírného štěkotu psa nás vstřícně uvítalo stinné loubí porostlé břečťanem a chladný pokoj s modrozelenými vitrážemi, které místu dodávaly kouzlo poetické mystiky.

Byli jsme konečně „doma“.  Po  vydlážděném dvoře se líně  sunula želva a  to vše dohromady  vytvářelo dojem inspirujícího klidu a bezčasí. Safed, ve kterém jsme se právě nacházeli,  nemohl zapřít svou slavnou kabalistickou tradici a ani se o to nesnažil.

„Nedáte si s náma jídlo?,“ zeptala se po čase paní domu, "půjdeme jíst s přáteli...“  Zanedlouho jsme   stoupali společně  s " novou rodinou" spletí uliček na místo určené pro „zahradní párty“. Sedli jsme do stínu na přistavené židule  a  jen tak se líně rozhlíželi kolem. Hosté, kteří přicházeli a pozvolna plnili  dvůr,  tvořili na první pohled nesourodou společnost šmrncnutych rabínů, nemluvných polyglotů, výstředních kadeřnic a  přestárlých sanfranciských hippies s květinami v notně prokvětlých vlasech.

To, co je spojovalo, bylo  jedno monoteistické náboženství, ke kterému  došli po těch nejméně pravděpodobných cestách, křižovatkách a náboženských „cross-overech“. „Je tolik cest k pravdě, kolik je lidských tváří,“ říká ostatně jedno z talmudských přísloví.

Ve chvíli, kdy jsme se nasytili místní atmosféry a šaty nám nasákly vůní  pečeného masa, vydali jsme se směrem  do ulic historického Safedu.  Na  nedaleké vyhlídce jsme  opřeli unavené oči do dáli  a pomalu začali  chápat slova, které  pronesl  Avraham Azulai: "Safedu se nepodobá žádné město v Izraeli. Byl od nepaměti předurčen jako nejvhodnější místo, odkud lze propátrávat hlubiny moudrosti Tóry. Není jiné místo v Izraeli, kde čistější a „očistnější“ by byl vzduch.“

Safed se rozprostírá na svazích hory Har Kana´an v nadmořské výšce okolo 700 metrů a můžete z něj zahlédnout Galilejské jezero, horu Tábor či  Meron. Podle jedné z referencí je ostatně „městem Sufim“, s názvem odvozeným  od hebrejského sofeh – pozorovat;  alespoň tak to stojí v Talmudu.

Pokud však nejste zasvěcenci či studenti  místních Ješiv  (židovská  škola vyššího vzdělání), může se vám právem zdát, že v  samotném  Safedu  není příliš  co k vidění.  Když se však skloní slunce,  vše se  prozáří měkkým zlatým světlem a navrch  podtrhne dlouhými stíny, město získá svou hloubku. Snadno se poté  v duchu  přenesete  do safedského  „zlatého věku“, kterým bylo 16. století. V této době zde  působil Yosef Karo, který zde sepsal a kodifikoval halachu – praktické aplikování talmudského a rabínského práva - a také slavní kabalisté jako Moshe Cordovero a  Yitzchak Luria.

Duchovní  zážitky k vám však nemusí přijít  jen v ruku v ruce se studiem židovského mysticismu. V tomto smyslu lze jen doporučit, abyste přijeli  do Safedu hladoví;  nejlépe  pak v  poslední den Pesachu, kdy budou všechny obchody zavřené až do nočních hodin. Po celodenní vytrvalé chůzi s vysokým převýšením  zažijete v pravdě  výživné a povznášející „vidiny z hladu“ a  také  ostatní  extatické  " zážitky vrcholu.":

"Po mnoha pohybech a koncentraci na písmena vám nakonec vstanou vlasy na hlavě....krev vám začne vibrovat...a vaše tělo se začne třást, a vaše končetiny se začnou chvět...a budete v sobě cítit ještě jednu duši...která vás posílí, když projede celým vaším tělem a jako vonný olej vás pomaže od hlavy k patě," píše Abraham Abulafia.

Safed je jako šifra.  Šifra mistra Cordovera.   Tak jako  svinuté hádě DNA  v sobě  skrývá  cenné kódy a  poklady.    Nevydává  je však  "za hubičku"  a jen   tomu, kdo se v něm naučí číst.

tx sist MJ

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Michal Josephy | pondělí 6.6.2011 8:18 | karma článku: 28,73 | přečteno: 3437x
  • Další články autora

Michal Josephy

Zpustlá zem

22.6.2018 v 13:12 | Karma: 20,31

Michal Josephy

Azore, ke mně!

7.9.2017 v 12:33 | Karma: 21,23

Michal Josephy

Indiánský běh

27.4.2017 v 11:57 | Karma: 20,79

Michal Josephy

Vězněm kláštera

20.12.2016 v 13:38 | Karma: 25,95

Michal Josephy

V oku ženy

5.12.2016 v 9:39 | Karma: 32,75