Netuším, zda nějaký psycholog již zkoumal to, jakým způsobem blog, jako médium, ovlivňuje člověka, ale myslím, že by přímo zaplesal.
Pu vám práve brnká na pozitivní strunu.depilator
Nad množstvím studijního materiálu, pochopitelně. Kdyby dělal řekněme obsahovou analýzu, zjistil by, že většina blogů se plní samoúčelnou kritikou, štváčstvím, moralizováním či vůbec je nadívána negativními emocemi jako agrese či frustrace.
Je až k podivu, jakou převahu toto "nadávání" na všechny strany má - ať již v jakékoliv míře (ne)kultivovanosti. Stejnou měrou totiž bývá i publikem žádáno a ceněno.
Všimnout si chyb, dysfunkcí a vůbec všeho, co je pociťováno jako negativní, jakoby bylo zaprvé snazší a zadruhé to vytvářelo svého druhu folklór. Společně si zanadávat a "zakritizovat", to je přece všeobecně sdílená zkušenost, která ve výsledku přináší jistě psychické uvolnění, a tedy pozitivní emoce.
Zde by psycholog možná konstatoval, že blog je internetové médium, které netvoří jen další "mediální kanál", ale také umožňuje uživatelům určitou abreakci z nashromážděných negativních emocí a rozpouští tak kdejaký psychický blok. A možná by také vypíchl jeho samoobslužné psychoterapeutické účinky ve stylu "můj milý internetový deníčku"...
Chápu, že chválit a vidět to dobré či hezké na již dost tak "ošklivém a zlém světě" je paradoxně těžké a také mediálně neatraktivní. Pozitivní jsou často v médiích jen ta lehce přitroublá zvířátka na konci zpráv, která o své pozitivní psychologické roli ani neví.
Přitom někoho upřímně pochválit je ten nejjednodušší způsob, jak jej potěšit, zlepšit jeho práci a posílit jeho dobré vlastnosti. Samoúčelné kritizování je jednoduché, kritické myšlení se již musí člověk naučit, ale chválit jako bychom na tento úkor zapomněli, protože většinu životního času strávíme vedle spaní tím, že si všímáme toho, že něco je špatné a ne toho, co je dobré.
To není na závěr zrovna pozitivní zjištění, ale to bych nemohl být já a psát na tyto stránky, abych něco nezkritizoval.
Smyslem tohoto blogu však bylo alespoň na chvíli odbourat onen častý negativistický psychický blok. -Samozřejmě za malé pomoci zvířátka: Medvídka Pů, který na závěr bezstarostně dodává:
"Nejradši mám med, dal bych si ho hned, na co bych psal blog, nemám žádný blok. Dá to celkem fušku, nemám ani tužku a chce se mi smát, neumím ani psát."
MJ
