Me jmeno je Mein. Julius Meinl. Berte me jmeno nadarmo kolikrat budete chtit a k tomu pijte moji kavu.raritaetenboerse
Venku ještě nebylo pořádně vidět; měl jsem zalepené oči a nebylo dlouho od svítání. Chodil jsem tehdy brzo ráno kolem nízkého okna v přízemí, rozžehnutého oranžovým světlem úsporné žárovky. V polotmě to však působilo téměř jako "osvícení".
Tehdy jsem si myslel, že od něj nejsem daleko: stará paní v tvídovém kostýmku pravidelně něco horlivě studovala ohnutá nad stolem. Myslel jsem, že je ve "svátečním" a čte Bibli v ranní modlitbě. To všechno, světlo a ustrojení, mělo svoji poezii.
Nebýt pozdějšího zjištění, že šlo o "studium" nízké cennové nabídky, "Akcí", a ranní přivstávání si předtím, nežli se paní vypravovala do "akce" : v "chrámy konzumu", supermarkety, aby jí nevyprodaly.
Ten ranní "náboženský rituál", který jistě není ojedinělý, má v sobě mnoho "nutkavého opakování", "masového mámení" i "uspokojení potřeb". Toho, co Freud připisoval funkci náboženství. A spolu s markety a nakupováním dostalo nový rozměr i "kupování si odpustku".
Odpustku? Možná že masová spotřeba a konzumerismus je ve své podstatě daní za sociální odcizení a prázdnotu, a to navzdory všem šidítkům sociální politiky a nárokům spotřebitele. Ve jménu této prázdnoty věcmi zaplňujeme byty, potravinami žaludky.
Jen část je o penězích, zbytek o návyku: pro mnoho lidí se bezmyšlenkovité vyjetí si s košem mezi regály podobá vstupu laboratorní myši do otáčejícího se bubnu. Neváhají přitom "ve jménu ceny" plýtvat nekoupitelnými "surovinami " jako je čas či vlastní síly.
Chrámy konzumu o lidském chování vědí mnoho: způsobem, který bych nazval "efekt plného košíku" nasytíme krátkodobě mnoho svých potřeb najednou: od uspokojení z jídla, chutí, z úspěšného lovu na nízké ceny či prostě z pocitu, že na to máme a také že se máme dobře. Večer si "zahřešíme" u televize, sníme veškeré ty navršené pochutiny, a obrazovka nám návdavkem a podprahově nabídne inzercí "program" na dalších pár dnů.
Víme dobře, že to mnohdy nepotřebujeme, ale reklama umí udělat to, že po tom kterém výrobku toužíme: a to jsou často úplně odlišné motivace.
Ty samé chrámy konzumu jsou však při podrobnějším pozorování také místem, kam chodí osamělí důchodci často i pro to, aby vyplnili čas, který by mohli investovat méně ztrátově.
Chodí sem často i rodiče, aby v jednom momentu okřikovali dítě a tahali jej po podlaze jak hadr a zároveň úslužně a trpělivě vyhledávali drobných paní pokladní, jak by jim právě dávala protislužbou rozhřešení.
Paradoxů odcizení v "náboženství a kultu konzumu" je více a často se v něm nelze dobrat smyslu. Jen krátkodobého uspokojení, na němž je založeno, podobně jako třeba pochody trávící soustavy.
Obsedantní a excesivní nakupování je v tomto pohledu jen prostředkem k vyplnění nudy a nenaplněností života jiným, trvalejším smyslem. Proč jej hledat?
Meinl, Lidl a Billa a další už stojí na vyvrácených modlách starých božstev, jejichž jména si stačí dosadit.
Pokud si na ně ovšem ještě pamatujeme.
MJ
