Člověk se ve světě "konzumního výběru" orientuje sice v naprosté převaze zrakem, ale některé výrobky jsou mu doslova servírovány pod nos.
Nejen Pinocchio si nekdy nevidi na nos.ew.com
Otevíráme-li pytlík buráků, zpravidla k nim instinktivně přičichneme, zda nejsou zkažené. Jsou-li žluklé, nejdou nám "pod nos". Za toto varování, že by nám to mohlo udělat špatně - a nikoliv dobře, vděčíme "přírodnímu výběru".
Pokud nám však zavoní kultura, náš nos se mnohdy začne ohýbat nalevo či napravo, jak reklama a výrobci pískají. Náš "šestý smysl", čich - intuice, která se uplatňuje například ve "vycítění nebezpečí", je pojednou uměle zváben a chová se jako smyslu zbavený.
Káva Jihlavanka "voní hezky", protože se obraz spojuje s pohodou, příjemnými emocemi a vzpomínkami, a také s ostatními lidmi, kterým to pochopitelně "voní". Právě emoce a vzpomínky dokáže čich spolehlivě vyvolat, a to i když se ztvární vizuálně. Někdy i ty hodně zasuté, ale pochybuji, že by si někdo s touto reklamou spojil to, že Jihlavanka voní hezky. Protože to může i Brňanka a reklama musí zavonět a jít pod nos většině.
Když otevíráme buráky, není to stejný příběh, jako když otevíráme nové auto. Tam je spolehlivé, že vůně bude vždycky vůní "nového auta" a ne "prošlé konzervy". Co na tom, že je to jen synteticky vyrobená voňavka, kterou se vystříká interiér, ale která je tak sofistikovaně nakombinovaná, že podvědomě ovlivní naše nákupní rozhodování a chování.
S novým autem si zároveň nekoupíme onu vůni dálek, dobrodružství ani sex-appeal benzínem prosáklých drsňáků z Route 66. Omamná vůně a opojení vyprchá za pár týdnů, což je chemická reakce, která se nemůže obnovovat jako chemismus zamilování a koupit si zároveň s autem onen sprej, to už by kouzlo zmizelo, jako kdybychom kouzelníkovi viděli do cinknutých karet.
Vůně čerstvě vytištěných knih - vůně kávy. Vůně čerstvě upečeného pečiva - domácí pohoda. Vůně popcornu - vůně kina. Vůně čerstvě vypraného povlečení- čistota. Vůně dálek. Každý z nás má "v nose" doslova mapu, jejíž jednotlivá místa jsou propojena nejrůznějšími asociacemi, kterými nás "reklamní průvodce" provádí.
Čich je evolučně nejstarší a velmi mocný smysl, který, narozdíl od zraku, nedokázala reklama ještě mnoho vytěžit.
Pokud se má nos podílet na našem nákupním rozhodování, neměli bychom se za něj nechat nevědomě vodit či si na něj jako na věšák nechat věšet bulíky.
- Je to přece náš nos, který rozhoduje o tom, co se "nosí a nenosí".
MJ
