O tom, co znamenala "Láska za časů cholery" a co znamená dnes, v době instantních messengerů, sociálních sítí a prohlížeče Opery.
ROMEO, JULIE A DNA
Smrtelná nemoc a romantika. Zdálo by se, že oba pojmy dohromady nemají s láskou a vztahy mnoho co společného. Zvlášť, nejde-li o večeři při svíčkách, ani o nějaký smrtící virus. Mluvím o době, kdy šlo o vztahy "na život a na smrt", a to v pravém smyslu slova. V době předmoderní se sňatky se často uzavíraly často na půdorysu majetku: vlastní zdraví a zdraví případných potomků bylo nutné nějak zajistit. Ale přitom se často našel čas na lásku a někdy opravdu romantickou. Vztah, pouto bylo více poutající a existenciální: oproti tomu dnešní "ať vám to vydrží", zní jako fráze. Ale co? Dnešní vztahy zpravidla začínají láskou či nezralým poblouzněním a nezřídka končí tím, že majetkové pře a problémy s "nechtěnými dětmi" nastanou v době, když už "láska" dávno pominula. Vztahy tohoto období byly zkrátka velmi osobní, takříkajíc na kost.
VZTAH ČI STAH?
V době konzumního kapitalismu je všeho dostatek. "Osobní potřeby" jsou často syceny přemírou podnětů, nabídek, možností trhu a také přemírou zhýčkanosti. Svazky "na život a na smrt" dnes nejsou sexy, volí se mezi osobní nezávislostí a "závazky". A to je leckdy neslučitelné, jelikož láska/vztah znamená vzájemné dávání i braní. Světově renomovaný sociolog Zygmunt Baumann ozačuje vztahy dneška jako "tekuté", jakoby se pohybovaly na tekutém písku. Můj skromnější model vztahů připodobňuji k průběžnosti, jakou má rybářské olůvko na vlasci. Vyjadřuji tím model nezávaznosti a zároveň hledání rovnováhy, kdy olůvko jako "láska/vztah" mezi dvěma lidmi klouže z jedné strany na druhou, hledá pevný bod. Zároveň jako kdyby představovalo určitou "zátěž", ke které se nechce ani jeden uvázat. Tím se paradoxně vztah mění na stah. Protože lidi nerozvíjí, nejde o pohyb nahoru( vz-tah), ale o pocit, že je to táhne dolů a omezuje osobní rozvoj a svobody. A pak také, co kdyby na nástrahy zabral zlatější kapřík...
NA ICQ ČI DO OPERY?
Látku mi opět poskytly ony dívky, podobě jako v příběhu "Narcis a zrcadlo internetu". Vedle toho, že řešily sebeprezentaci, bavily se o tom, jak jedna z nich půl roku "randí" s nějakým "Nickem", co se vytahuje, že je fotbalista. Nick však byla přezdívka a ony se bavily o tom, že se potkávají na icq, a že se pak hádají, protože on tam na ni čeká a ona se opozdí a/nebo nepřijde. Jaký to progres od schůzek v parku. I podle výzkumů dnešní nácti letí i výše dávají přednost internetu před vztahy tváří v tvář. Monitor lze vypnout, e-maily smazat, a nastupuje tak pocit toho, že vztah je nezávazná hra. Paintshop, ve kterém lze upravit, retušovat a nakreslit si jej v růžových barvách. Hlavními rysy těchto "vztahů" je však distance a neosobnost.
PŘEDČASNÉ ZÁVĚRY?
Nejsem sociolog, ale domnívám se, že pohyb od závislosti k nezávislosti a od skutečného k virtuálnímu svým způsobem vystihuje vývoj lidských vztahů. Teď jde jen o to, jakými cestami se to bude dále ubírat.
foto MJ
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pozn. Titulek odkazuje na Márquezovu Lásku za časů cholery.
