Tak, milacku, uz jsem u tebe. Dneska te zase poradne nakrmim, abys u me vydrzela. Laska prochazi nejen zaludkem, tak abychom meli za tyden co jist.Hradecky denik
Jsou dvě hodiny ráno a nemůžu usnout. Mozek se někdy aktivuje do obrátek, které se podobají rotujícímu bubnu pračky a nejde zastavit.
Otevřou se dvířka a vypadne z něj nápad dojít si na dvě jako na přírodní chmelové hypnotikum. Dveře jsou otevřeny jen v nonstopu. Musí se však nejdřív zazvonit a musím projít okem barmanky, což se mi podaří.
Na baru sedí člověk, který blábolí z 1/3 "smyslně" a ze zbytku totálně nesmyslně. Gesty a svými způsoby mi připomíná Oldřicha Kaisera ve filmu Žralok v hlavě. Podíl akutní schizofrenie, alkoholu nebo drog si netroufám odhadnout: obrací se na mě s nepříjemnými bizarními dotazy, ale vyhodnotím, že jde jen o rituální popichování.
"Jedno pivo". Drnčení zvonku. Přichází parta starších Romů rozměnit si peníze na automaty a pro dvě vodky, jejíž název neznají, ale nabízená Absolutka je pro ně moc drahá. "Tak mi to teda dejte," dorazí to jeden z nich. Absolutně panoptikální je i představení bezradnosti vzešlé z toho, že do automatu na cigarety se musí nejdříve hodit peníze, aby vypadly.
Z hloubi blikavého štěstí -uličky hazardních skříní- přichází další Romka. "Za tisíc drobné." Ne abyste to prohrála, říkám jí s úsměvem (s vědomím toho, co někdy Romové dělají s výplatou). Ona se také usměje, ale jen tak odevzdaně mávne rukou - ve smyslu toho, že s tím vlastně počítá.
Pozorovat tento zvláštní svět, ve kterém jsou předmětem touhy a bažení hrací automaty, přitahující sem až do rána lidi nejrůznějších typů, jsem vydržel až do svítání. Někteří dávají svým nejoblíbenějším bednám i jména a jsou jimi až osudově přitahováni a poutáni.
Jdu se podívat, který z automatů by se mi líbil, ale žádný nevypadá jako Laetitia Casta. Barmanka mi pak vypráví životní příběhy některých "hráčů", kteří zde hrají "doslova o život", protože se jejich závislosti: gambling- kofeinismus- nikotinismus - opiáty- stimulancia- sčítají.
Hrát však chodí i "vyšší společnost"; ti zde točí peníze pro zábavu nebo pro přepírání špinavých peněz v automatovém bubnu. "Když jim řeknu, proč ty desetitisíce nedají třeba mně, neodpoví", vypráví mi barmanka, která je závislá pouze na nočním přejídání se zmrzlinou. "Třeba mi koupí kafe, ale to je tak všechno."
To je zvláštní, říkám si: pominou pohlednou ženskou, které by alespoň udělali radost, a se zbytkovými penězi nakrmí lačné bezedné krky "beden s točícími se citrónky a pomeranči". "Ti co nemaj na hru mi akorát dokola nabízí ukradené mobily a foťáky,"dodá.
Do rána se mi pak v městských neonech tká síť toho, jak je tento systém postavený: nonstop herny se střídají se zastavárnami a vytvářejí tak "obchodní řetězce" komerčního parazitismu na lidském "dopaminergním systému", ale i neštěstí:
Peníze a přízračná vidina jejich snadného získání vyvolává v mozku pocity podobné jako lajna kokainu. Tento mozkový okruh je spojený s pocity "odměny" a "příjemného" a také iluzí, co vše si za vzrušení z rizika a rychle vydělané peníze "budu moci koupit" a jak mi bude tuplem dobře.
Do jakých spirál se tato závislost na "ziscích a ztrátách" roztáčí, není třeba rozvláčně popisovat. O tom by mohly vyprávět "automatové vdovy" a ostatní pozůstalí, jejichž muž nevyhledával potěšení a lásku u nich, ale zaprodal je u "výherních automatů" důmyslně napojených na stejná mozková centra slasti.
Kola automatů a chování návykových automatismů se však točí dál - a to je i princip roztáčení, udržování a posilování závislostí.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MJ
Z připravované studie zaměřené na sociálně- patologické jevy.
