Jiné Vánoce

  /fotoblog/. Občas se ohlédnu a přemýšlím, copak asi  v těchto dnech dělají všichni ti "jíní" lidé, které jsem potkal -  třeba na své poslední italské cestě. Ti, kteří jsou nějakým způsobem v dnešní společnosti handicapovaní: tělesně či sociálně. Lidé osamělí, obézní jako stavitel dřevěných betlémů, staří a nemohoucí, jako žena, která vychází z domu jen již na lavičku před domem, lidé, jejichž domovem a výdělkem se stala ulice, nebo cizokrajné, od domova a mužů odloučené, řádové sestry.

    Ohlédnu se - a nevím;  jejich příběhy neznám. Jediné, co mám, je  dokumentární ohlédnutí - a tak i ohled na to, že nesporně existují poněkud jiné, méně rozšafné a méně líbivé,  Vánoce - a prostřednictvím těchto lidí obnažují svůj dřevitější význam a smysl.