Skalistá hlava medvěda (Roccia del´Orso) se sklopenýma ušima a otevřenýma očima hledí na záliv mezi sardinským přístavkem Palau a ostrovy S.Stefano, La Maddalena a Caprera. Tento medvěd, vypínající se vysoko nad mořem, představuje významný orientační bod mořeplavců, který zmiňují jak první kartografové, tak - podle některých vykladačů - jde údajně o místo spojené s Odysseovými Laistrygony. Pohled z druhé strany nenabízí jen překlopení obvyklých perspektiv, ale také měřítek.
Velké globální celky se mohou náhle rozpadnout v malé lokální kousky. V jedné ze zátok (Baia Saraceno) se totiž rozkládá campeggio, ve kterém na malém prostoru žijí "jako sardinky" vedle sebe lidé "Homo campingus". A to zcela podle svých pravidel vystavěné a obměňující se "lokální vesnice". A proč se na ně ve chvíli, kdy máte pocit, že pod hladinou jste prozkoumali snad veškerou skulinu a ryby vás již osobně poznávají, nepodívat trošku blíže.Často tu totiž naleznete Sardinii v malém.
"Budete chtít stín a blízko moře, předpokládám", poví vám pravděpodobně "uvaděč", který vám ukáže kemp a hledá vám "místo na míru" pro vás a váš stan. Ne všichni zde však bytují z kočovných nebo ekonomických důvodů. Za čas zjistíte, že místa pro strany pro jednu až dvě osob se prostě přifaří někam do díry mezi domácí štamgasty či ty, jejichž stan zabere místo pro pět běžných stanů, vytvoří stín...a k moři blízko? To je tu prostě všude.
Ta pravá prestižní místa jsou totiž v "soukromí" a "u moře", na vyvýšeném místě, s výhledem, popřípadě rovnou na "mořské promenádě Lungomare" v blízkosti člunů a plavidel všeho druhu.
Dokonce i vsazené palmy tu dodávají atmosféru běžnou v přímořských bulvárech a promenádách:
Protože však pro tyto rezidenty je nejdůležitejší klid, pohoda a soukromí, funkci opravdového bulváru představují dvě hlavní spojovací cesty, které zároveň dělí - jako vysuté zahrady - kemp do třech "pater" a dílčích sekcí. Tyto komunikace spojují jak toalety, tak místní market či restaurace a stávají se tak místem, kde se děvčata předvádějí v lepších "večerních šatech" a Italové či Sardiňané tu také vykonávají své každodenní večerní passegiaty (procházky).
Na jejich křižovatkách pak většinou leží nějaký orientační útvar. Zde kupříkladu "želva":
Výtvory přírody jsou zde přímo posedlí, do malého prostoru přenášejí to, čím příroda "venku" doslova kouzlí:
S přírodními útvary se také pojí a proplétají Samotná obydlí Homo campingus , které nabývá roztodivných podob a jejich kombinací:
Co se týče kultury domácího stolování a jídla všeobecně, Homo campingus preferuje často bizarní jídelní sestavy:
Ale ani ty nezapomene doplnit přírodou, to jest "kytičkou":
Na toalety to má ostatně blízko a některé z nich dokonce zdobí vymalovaný, pro Sardinii typický nuragh, jako stavební ostatek tajemné prehistorické kultury Nuraghů:
Nedostatek soukromí a prostor, vznikající mnoho lidmi blízko sebe, řeší často kupříkladu rozvěšenými ručníky nebo předměty, které patří často k odpadu, ale jako znak oddělují jednotlivé sociální buňky podobně jako na vsi plot a pes za ním:
Samotný odpad tento člověk dokonce i třídí po vzoru lidu "popelnicových polí".
Krátký detailnější náhled do kultury "Homo campingus" opustíme podobným způsobem, jako jsme do ní vstoupili. Spolu se zapadajícím sluncem rozostřííme z detailů na její okolí a konečně na pohled zpátky na "medvědí skálu" vypínající se nad tímto pestrým zálivem a pobřežím:
MJ
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
