Dřevo, červi a Karel Roden

aneb obnažující  průsvity Petrolejových lamp

Kafkovske promeny Karla Rodena.

   Jsou dny, kdy je těžké odlišit život a divadelní představení, protože do sebe prorůstají.

   Jsou představení, které natolik ztělesňují život, že je zapotřebí je doslova strávit, protože se vám provrtají do vnitřností jako levotočivý náboj.

  A nebo se zatočí jako červ do dřeva. Do syrového dřeva  "lávky" visuté do předních diváckých řad z prken Divadla Komedie, na němž se odehrává děj Petrolejových lamp v režii a scénografii Davida Jařaba. 

  Dřevo dodává představení vesnickou zemitost dodělanou "hliněnými kachlemi" v pozadí. Jasně iluminovaná lávka  protahuje, koncentruje a jako samurajský meč prořezává jinak hrozivou prázdnotou zející prostor vesmírné "červí díry".  Dodává časový rozměr a úseky, v nichž se vyvíjí, resp. retrográdně trhá děj životem rozsekaných osudů.

   Děj v bezčasí se vleče zdánlivě pomalu, postupuje však ke svému konci rychle a mílovými kroky jako syfylitická paralýza prožraného hlavního hrdiny.

   Sleduje jako posedlý retrívr osudy dvou lidí, které do života vkládali naděje, ale jejich život byl jako protiběh na prázdno.

  Jako kdyby zbytečně ač usilovně šlapali proti sobě  na rotopedu umístěném v tovární hale. Jejich životní přání, touhy a očekávání se naprosto tragikomicky minuly, nesběhly a nepotkaly.

  A od začátku bylo objektivně jasné,že  ani nemohly.

  Ta samá dřevěná lávka jako by zároveň představovala  nedokončený japonský můstek, cestu pro neúplný přechod či nedokonanou proměnu.

  Také oba hlavní aktéři Pavel (Karel Roden) i Štěpka (Ivana Uhlířová)   se na ní, každý posvém, expresivně proměňují jako herecky supernadané modelky na předváděcím mole. Avšak narozdíl od nich  na  předem vymezeném životním prostoru s velmi úzkými vývojovými mantinely.

  U Štěpky je proměna zvýrazněná tím, že ze sebe sundavá slupky kimonovitě navrstvených šatů jako imago, z něhož se vyloupne zakuklená vnitřní  krása.  Rodenovo téměř inkarnované, rozuměj "až do masa postavy prorostlé a vtělené", herectví umožňuje ostrý přerod i pomoci jemné mimiky. Což je opravdu šílená podívaná. 

  Šílená proto, že se rovná téměř schizofrenní halucinaci, jak je jeho  převtělení minimalistické, téměř zrakem neodhraničitelné a  přesto nezaměnitelně výrazné: v mikrosekundě je někým jiným.

    Krátká je konec konců i tato divadelní zkratka Petrolejových lamp: její intenzita je však jako lék/jed s postupným uvolňováním účinné látky.

   -Představení se tak ve vás zřejmě odehraje a dohraje o hodiny  později po jeho skončení, kdy třeba nebudete moci spát celou noc. I v tom může být maximální síla minimalismu v podobě psychodramatického haiku. 

  Jeho výslednou terapií, nepodávanou zrovna po kapkách, ale ledovým proudem, je pak nahlédnutí toho, jak může být život krátký, křehký, prázdný a neutěšený , pokud se nám naši roli v něm nepodaří  naplnit  smysluplností (...)

  - Jsou dny, kdy je těžké odlišit život a divadelní představení, protože do sebe prorůstají.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------                                                                                                                                                              MJ

Scénář, scéna a režie: David Jařab. Kostýmy a foto : Kamila Polívková Hudba: Petr Haas Hrají: Karel Roden, Ivana Uhlířová, Martin Finger, Hynek Chmelař, Jiří Štrébl.

Děkuji D.J i K.R. za dohrané představení díky  rychlému zmizení  po anglicku agentky zvané  jako " japonská chryzantéma".