Ďáblův avokád

Toho dědka jsem vážně neměl rád. Sedával  v rohu,  na  pomezí světla a stínu,  a kdyby se občas ve slunci nezableskl řád, který měl připíchnutý na prsou, nebyla by jeho urostlá postava téměř vidět. Občas  vstal, něco  nesrozumitelného si zabrblal pod vousy,  popošel loubím ke svým knihám, oprášil jim hřbety  a zase si sednul na ten svůj posed, odkud nepozorovaně pozoroval dění na náměstí Terreiro do Paco.

<p style="text-align: justify;"

Autor: Michal Josephy | úterý 9.11.2010 12:06 | karma článku: 35,93 | přečteno: 8929x
  • Další články autora

Michal Josephy

Zpustlá zem

22.6.2018 v 13:12 | Karma: 20,31

Michal Josephy

Azore, ke mně!

7.9.2017 v 12:33 | Karma: 21,23

Michal Josephy

Indiánský běh

27.4.2017 v 11:57 | Karma: 20,79

Michal Josephy

Vězněm kláštera

20.12.2016 v 13:38 | Karma: 25,95

Michal Josephy

V oku ženy

5.12.2016 v 9:39 | Karma: 32,75