Dlouhá léta žiji ve společné domácnosti s jednou mnohočlenou rodinou. Každý rok prožívají dovolenou kreativně na plážích Středozemního moře.
Také milují pohodlí českého obývákového společenského života a na bezpečnost svého majetku moc nedbají. Vždyť je drahně let nikdo nevykradl. No a tak se jejich veškerá kultura odbývá u televizní obrazovky u „úžasných soutěžních pořadů“. Pravdou je, že na své výdaje nemají zrovna odpovídající příjmy, ale hospodaření této rodiny je jaksi velice pohodové a velkorysé. Rozdíl mezi svým „egem“ a příjmy vyrovnávají každoroční bohatou půjčkou. A tu samozřejmě nemohou, nechtějí a zatím nemusí splácet. Vždyť tito starostliví rodiče státu darovali několik dětí! Jednoho dne se ale poskytovatelé financí ozvali, váš dluh není již pro nás únosný, je třeba žít jen z toho, na co jste si vydělali! Rodiče tuto nepříjemnou zprávu, která se bezprostředně týkala životní úrovně rodiny, oznámili svým dětem. Ty ale odmalička zvyklé mít vše, na co jen ukázaly, tuto nepříjemnou zprávu řešily rázně a rychle. Díky široké podpoře „humanitárních“ organizací (v našem případě politických uskupení) tyto své sobecké, nepřející rodiče vyměnily za hodné, dalším půjčkám přístupné rodiče. No časem i ony také měly své děti a… no, nedopadlo to dobře.
Pokud vám tento příběh připomíná občany a politické strany či seskupení jakési republiky, je toto srovnání pouze náhodné. A rozhodně nechci brát optimismus podobným rodinám. Ono vše má svůj začátek i konec. A ten konec už leckde zažili.
