Tak už několik týdnů u nás již domestikovaný, úspěšný a po obchodní stránce velice fundovaný, bělovousý tlouštík v bílo-červeném oblečku od Coca-Coly vcelku úspěšně přesvědčuje, co je ještě nutné koupit k příjemnému prožití Vánoc.
Vše za stupidního tanečku přitroublých plyšáčků, kteří nám v palbě TV-reklam a v médiích všeobecně slibují: „Na všechno vám půjčíme.“ Úvěrové obchodní společnosti rády a velice úspěšně půjčují na vše, od nákupu zubních kartáčků, přes drahou exotickou dovolenou a konče novým automobilem při odložení splátek. No a zainteresované neziskovky už větří zdůvodnění své existence.
Ale někde ve skrytu naší české duše, jak pevně věřím, zůstává jedinečný Ježíšek. Ten uložen v jesličkách a s Marií a Josefem v betlémském úkrytu představují to, co poselství adventu a Vánoc vyjadřuje. Domov, rodinu a lásku. Tedy to, co je na hony vzdálené symbolům tlouštíkových upocených Vánoc. Vždyť právě tento čas radostného očekávání příchodu Mesiáše nám v pravdě nastavuje tu pravou tvář a filozofii adventu. Čas setkávání, porozumění, vstřícnosti a nezištné pomoci bližšímu svému. Při pozorném pohledu na procesí, která přicházejí k dítěti v jesličkách, si nelze nevšimnout, že jednotliví poutníci, jdoucí se poklonit budoucímu králi králů, přináší docela „obyčejné“ dary. Takové, které se sociálním postavením dárců nemá nic společného. Přicházejí „pouze“ s pocitem vděku a víry. Ty opravdu drahé a vzácné dary přináší posléze až tři králové (mudrci). Jednalo se o zlato, kadidlo a myrthu.
Na toto důležité a osvobozující duchovní vnímání vánočního času je každoročně upozorňováno, ale naše doba materiálního přepychu takovémuto pojetí adventu moc nepřeje. No všeho dočasu.
Přeji všem krásné a požehnané svátky vánoční a nedejte si je kazit vtíravou reklamou na zbytné spotřební zboží.
