V předvolebním klání do Evropského parlamentu byla nosným programem všech zúčastněných politických stran a hnutí dvojí kvalita potravin na českém trhu.
Kde kdo z kandidátů, těch nových i těch znovu kandidujících, s tímto tématem „objevil Ameriku“ a sliboval okamžitou nápravu. Zvláštní je, že my v pohraničí (bydlím v samé blízkosti hranic) o tomto neduhu víme už několik let a kdo může, nakupuje v německých obchodech.
Ale jaksi se zapomíná, že dvojí kvalita zboží všeobecně je v našich končinách již desítky let tak říkajíc tradiční.
Vzpomeňme například na tolik oblíbené automobily Škoda vyráběné za „totáče“. Ty, co jsme si z milosti strany a vlády mohli zakoupit, se zcela odlišovaly v kvalitě provedení od těch, co byly určeny pro západní trhy. A nešlo jen o Škodovky. To samé se týkalo všech produktů Made in Czechoslovakia, které byly exportovány. Tedy počínaje automobily či obráběcími stroji až po například pivo Pilsner Urquel. Dvojí kvalita zboží byla jaksi veřejným tajemstvím, a kdo mohl (a byli takoví soudruzi), jel si nakoupit k těm imperiálistům. Nám ostatním nezbylo, pokud jsme chtěli něco lepšího, než se pokusit „pod rukou“ koupit nějaký ten bon a čekat až přivezou západní zboží do TUZEXu. A protože nás takových bylo více, čekala nás nekonečná fronta, než nás obsloužila „příjemná“ prodavačka tohoto obchodu. Třebaže kvalita prodávaného zboží také byla ve výsledku více než diskutabilní. Pamětníci by mi dali za pravdu. A aby tomu vládnoucí garnitura dala ten správný šmak, náš zahraniční obchod dovážel z kapitalistické ciziny všeobecně zboží, které si svojí kvalitou s domácí produkcí moc nezadalo.
Takže suma sumárum, pokud naši noví či staronoví poslanci uspějí na tom evropském kolbišti a zamezí dvojí kvalitě, bude to historické vítězství. Třebaže v zemích Koruny české má dvojí kvalita potravin dlouhou tradici.
