„Tohle vám v ČT (na Nově, Primě,...) neřeknou!“ – pokud na netu najdete takto uvozený článek, můžete si být téměř jisti, že bude obsahovat nějaké konspirační teorie a lži.
Ale opravdu existují fakta, která vám v mainstreamových médiích neřeknou. Není to z důvodu nějakého spiknutí, ale prostě taková zpráva většinou nemá žádný přínos a je kontraproduktivní či nevkusná. Když například zemřela britská královna, objevily se logicky nadpisy typu „Svět truchlí nad úmrtím královny“, ale samozřejmě už se nikde neobjevila infromace, že část světa nejen že netruchlí, ale naopak škodolibě slaví (doporučuji FB stránku BBC News Africa, v diskuzi najdete téměř výhradně nenávistné příspěvky). Proč by ale média takovou informaci přinášela? Aby někoho ranila nebo vyvolala nenávist? V tomto případě je v pořádku, že se žádná taková zpráva neobjeví. Nicméně některé informace podobného typu v konečném důsledku mohou být užitečné. K tomu se ale dostaneme až na samotném závěru celé série.
Rozhodl jsem se toto téma rozdělit na několik dílů, protože bude příliš rozsáhlé. První díl chci vyhradit předmluvě, neboť mám pocit, že je v tomto případě nezbytná. Důvod, proč jsem se rozhodl tento seriál napsat, je ten, že se o tomto tématu prakticky nikde nepíše. Existují sice články s jistými náznaky a to i na mainstreamových médiích, ale ty nejdou nijak do hloubky. To má pak za následek, že když toto téma někde prezentuji, setkávám se s odmítavými reakcemi typu „...to jsi vyčetl na nějakém proruském serveru, co?“ Ne, nevyčetl. Ani jedna z prezentovaných informací nepochází z proruského serveru, naopak téměř všechny pochází přímo od zdroje, tedy od lidí, kterých se to týká, dále zahraničních zpravodajských serverů (resp. jejich FB stránek, které na rozdíl od klasické webové verze umožňují diskuzi) či od lidí z Evropy, kteří v takových končinách pracují. Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl první díl pojmout jako předmluvu je, že jsem chtěl dát možnost případným zájemcům, aby si připravili podklady pro své protiargumenty. Setkal jsem se totiž s tím, že lidé, kteří se o tuto oblast vůbec (a to slovo “vůbec” bych zdůraznil) nezajímají, na žádný z mnou (níže) uvedených zdrojů nechodí a s nikým relevantním toto téma neprobírali, se staví do opozice a zpochybňují má tvrzení, aniž by měli vlastní zkušenost či cokoliv jiného než jen pouhý pocit.
Jak to začalo? Jakmile vypukla válka na Ukrajině, začal jsem se zajímat o to, jaký mají na konflikt názor jednotlivé národy. Zde bych chtěl hned na úvod říct, že mě v tomto kontextu vůbec nezajímal oficiální postoj zástupců toho kterého státu (tam hraje roli pouze politika), ale čistě a jen veřejné mínění. V médiích to totiž vypadá, že celý svět se staví proti Rusku a hlasování OSN dopadlo vcelku jednoznačně. Realita ovšem taková není. Jsou země, které Putina více či méně podporují a jsou země, kde má podporu doslova fanatickou. Navzdory hlasování OSN má Putin obrovskou podporu zejména v Indonésii a Malajsii (třeba taková Sýrie a Irák nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak by možná někdo očekával). Ale těmito zeměmi se v mém seriálu ze dvou důvodů nechci zabývat. Jedním z nich je fakt, že Indonésané a Malajci (na rozdíl od Afričanů) se se mnou na toto téma moc nechtěli bavit, druhý důvod zmíním v posledním díle. Dále má Putin velkou podporu v Africe, zejména její subsaharské části. O tom vyšel i článek zde na iDnes (https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/afrika-podpora-rusko-socialni-site-invaze-valka-na-ukrajine-spojenci-protizapadni-nalada.A220407_060619_zahranicni_hend). A já jsem za tento článek rád, protože, jak jsem psal výše, spousta lidí na základě ničeho tvrdí, že to prostě není pravda.Tento článek je sice fajn, ale vůbec se nezabývá tím, proč Putin takovou podporu má (což autorovi nijak nevyčítám, prostě to nebylo téma článku). Já jsem se o to aktivně začal zajímat už někdy vzačátkem března (taky jsem tou dobou shodou okolností navštívil Afriku, byť důvod byl čistě turistický, určitě jsem tam nejel v roli reportéra), tedy než samotný výše odkazovaný článek vyšel.
Afričané Putina a Rusko milují. Samozřejmě jsem se jich začal ptát, proč Rusko tolik milují. Přece jen Francie je zemí vína, parfémů a módy a výtečného křupavého pečiva, Itálie sdílí mnoho společného, přidáva pekelně rychlé vozy, pastu a pláže s průzračným mořem na svých ostrovech, Švýcarsko má své krásné hory, čistotu, čokoládu a skvělé mléčné produkty, Německo je se svými Siemensy, Boschi a čtveřicí prémiových značek automobilů technologickým gigantem,....čím dokáže okouzlit Rusko? Ne, nejsem takový ignorant, abych si nebyl vědom kvalit ruských spisovatelů, hudebních skladatelů, vědců, Moskvu a Petrohrad považuji za krásná města, a Rusky za krásné ženy, ale to není to, čím by Afričany Rusko očarovalo. Afričané Rusko milují z jediného konkrétního důvodu – stojí proti Západu. Zcela na rovinu – Afričané ve velkém nenávidí západní společnost. A konflikt na Ukrajině nevnímají jako souboj Ruska s Ukrajinou, ale jako střet spasitelského Ruska se zlou západní společností, která musí být poražena.
A teď si asi říkáte, že tušíte, proč tomu tak je, stejně jako jsem si to i já už dávno myslel. Koloniální minulost a otrokářství Evropy a USA. Ale tak to není. Respektive kořeny to v tomto asi má, ale dnes se v Africe šíří daleko divočejší teorie. A právě o těch chci psát, byť se v dalším díle budu zabývat právě touto historickou příčinou, protože chci být kompletní a protože ten pocit v Afričanech silně přetrvává a myslím si, že právě on dal vzniknout teoriím dalším. Jak jsem naznačil, řeč bude především o subsaharské oblasti, čili Maroka, Egyptu, Tuniska, Alžírska se to netýká, stejně tak ostrovních států jako jsou Seychelly či Mauricius. A z nějakého důvodu se to netýká ani Namibie, Botswany, Malawi a Ghany (možná i dalších, nechci tvrdit, že jsem zmapoval celou Afriku). Nemám historický přehled o těchto zemích (a nechtěl jsem ho ad hoc studovat kvůli tomuto článku, protože mým cílem je spíše popsat současnou realitu a ne nutně hledat příčiny), nicméně výsledek je, že tito lidé jako celek nejsou tolik zakomplexovaní, vlastně bych řekl, že jsou úplně normální a v některých oblastech jsou lidi vyloženě fajn. Naopak nejhorší situace je v tomto ohledu v Zimbabwe, Somálsku, Eritrei, Nigérii, JAR a dalších. To neznamená, že byste tam nenatrefili na dobré lidi, ale v prvních třech zmiňovaných jsem nikoho takového opravdu nenašel. Někteří lidé budou říkat, že tímto článkem šířím nenávist. Ale...to přece není moje vina, že nás tito lidé tak berou. Já jsem pouze "posel", nikoliv tvůrce těchto informací.
Na závěr bych chtěl popsat, jak jsem se k informacím, které budu popisovat, vlastně dostal. Mým úplně prvním vstupním bodem byl zpravodajský server Rudaw. Ten spravují iráčtí Kurdové a svým postojem se jeví jako spíše proukrajinský. Proč právě tento zpravodaj, který nemá s válkou na Ukrajině vůbec nic společného (drtivá většina informací se týká Kurdistánu) a pro který je toto zcela okrajové téma? Jeden známý před pár lety krátce působil v kurdské vojenské jednotce a často sdílel informace z toto serveru a mi se to pak automaticky samo nabízelo. Podobně je na tom další zdroj - P. Video, které spadá pod Political Press. Skrze tyto servery jsem se dostal na další místa jako je United Africa, The Great Africa, Diaspora Radio International, African History, Mr. Imothep ale třeba i africká pobočka BBC nebo stránky zabývající se starým Egyptem (čili pestrá škála neutrálních zdrojů).
Následující díly budou více konkrétní, uvedu několik v Africe populárních konspiračních teorií, které nás (tedy nejen USA a evropské koloniální velmoci) prezentují jako největší zlo lidstva a samozřejmě poskytnu screeny včetně informací, ze kterých serverů pochází, takže si každý bude moci ověřit, zda jsem si to z prstu vycucal či nikoliv. Zmiňovaný Rudaw dnes ale vypadá úplně jinak než před půl rokem. Ukrajinou už se téměř vůbec nezabývá a taky hodně ubyly články v angličtině (dříve byl asi každý čtvrtý), taky se hodně nabízel i Čechům jako "návrhy pro vás", přičemž Čecha jste v příspěvcích poznali snadno – zásadně psal česky (hlavně teda proruští dezoláti). Ostatní zdroje zůstaly bez výrazných změn.
