Zápisky v cancáku z kempu EuroZeroCO2

Když jsem se přihlásil na eurokemp, kde se máme naučit žít podle zelených pravidel Nové Evropské unie, měl jsem trochu obavy. Zvládnu to? Ale zatím to dávám úplně v pohodě. Moje uhlíková stopa už se blíží nule. A o to tady jde.

Jako každý ráno i dneska mě probudily rány paličkou na maso do traverzy. To je takovej symbol, abysme si hnedka po budíčku uvědomili, že jsme tady maso zrušili, protože masnej průmysl produkuje tolik CO2, že by to udusilo i obra Koloděje. Přednášel nám o tom tady jeden vědec z institutu USERSE (Uhlíková Stopa Evropy v Racionálním Světle Ekologů). Jeho vyprávění, jak pokusnému stádu krav ráno přivázali na zadky gumový balóny a do nich odchytávali a měřili jejich prdíky, náma otřáslo. Večer se jim dokonce jedna kráva vznesla, kolik toho do výzkumnýho balónu za pouhej den vypustila.  Tak jsme si hned dobrovolně odhlasovali, že maso teda né. I když je mi jasný, že některejm zavilejm masožroutům nebude vůbec jednoduchý odtrhnout biftek od pusy, ale snad se jim po zavedení třistaprocentní daně z masnejch výrobků taky rozsvítí v kravíně, jak říká náš oddílovej vtipálek Biorychlonožka.

Jen jsem vyskočil z postele a hodil na sebe trenky a tričko, běžel jsem do jídelny napsat na nástěnku, jaký pohlaví jsem si pro dnešek zvolil. To je takovej ranní rituál, že jsme jako všichni genderově absolutně svobodný. Měl jsem náladu pod psa, to kvůli Hafidě, ségře mýho spolubydlícího Maročana Youssefa, tak jsem tam dneska napsal ASEXUÁL. Stejně tam už předtím Hafida napsala INTERSEXUÁL, takže bych u ní dneska měl stejně smolíka. Možná to tak bude lepší, protože včera ráno na nástěnku hodila HETEROSEXUÁLKA, a to tam skoro nikdo nedává, protože to je out. Tak jsem tam hned dal taky HETEROSEXUÁL a začal jsem se strašně těšit na ekostromohlídku. Hafidu a mě totiž vylosovali do dvojčlennýho týmu. To nás odvedou naši vedoucí do hlubokýho pralesa a přivážou ocelovejma poutama k nějakýmu pralesnímu stromu, abysme celej den bránili ve zkázonosným díle dřevorubcům, co tam choděj z příkazu vládních mafií kácet kůrovcem napadený stromy. A my tvrdíme, že si les pomůže sám a ten přirozenej smíšenej prales bráníme. No a včera mě a Hafidu odvedli do toho původního pralesa a připoutali ke dvěma smrkům (voni tam teda žádný jiný stromy nebyly, byl to smrkovej prales, ale naprosto přirozenej) naproti sobě. Jak naši průvodci odešli, tak jsem s Hafidou začal hned konverzovat, protože Hafida se mi strašně líbí už od prvního dne, ať už jsem psal na nástěnku jakýkoli pohlaví. A já jí asi taky, protože se jako blázen smála mejm vtipům o Babišovi, co mám načtený z forum24, i když nemohla jako Maročanka vůbec vědět, o koho jde. Ale pak se to stalo. Ty potvory kůrovci mi zalezli za krk, strašně to šimralo a já se nemoh podrbat, ale to nebylo to nejhorší. Začali mi žrát trenky a tričko, protože je mám vyrobený z biomasy, a to jim zřejmě moc chutnalo. Co vám mám povídat, najednou jsem stál před Hafidou nahej, připoutanej, ani krejt jsem se nemoh, trapas až na půdu. Ale Hafidu tenhle kůrovcovej striptýz úplně nažhavil, černý oči jí svítily jak baterky. Protože je hrozně hubená, jelikož je členkou veganskýho spolku SlimJim, má ruce jak hůlčičky, tak se z těch pout lehce vysmekla a začla se mnou dělat strašný věci. Jenže do toho přišli ty dřevorubci, smíchy padali do borůvčí a jeden řek, že asi taky vstoupí do ekoblokády lesa, když to má takovýhle „benefity“. A pak se objevil Biorychlonožka, co nás přišel odemknout, a ta mrcha Hafida mě hned nahlásila, že jsem jí znásilnil, aby se zachránila. Protože sex byl v táboře absolutně zakázanej, aby nevznikly nějaký děti trousící za sebou uhlíkovou stopu. Děti měli povolený jen uprchlíci a gayové.

Tak jsem nafasoval dva vostrý, ačkoli, jak jsem moh´ někoho znásilnit, když jsem byl připoutanej, že jo. Jenže v táboře stačilo napsat na nástěnku MeToo jakýkoli jméno a už se to s ním vezlo, důkazy nikdo neřešil. Tak se to dozvěděl i brácha Hafidy Youssef, a hned v chatičce vytáh nůž. Já myslel, že to je moje poslední hodinka, že mě bodne jako před měsícem Afgánec Mohammad ve vedlejší chatičce Jima, protože v noci si ve spánku chrochtnul a Mohammad to pochopil jako urážku jeho víry. Ale ne, Youssef vyrazil z chatičky a šel pořezat Hafidu, aby zachránil čest rodiny. To má za to, udavačka.

 Tak na ty vostrý nastupuju dneska, proto mám náladu pod psa a dost se bojim, protože o táborovým vězení, zvaným Skleník, jdou dost hrozivý řeči. To je taková kobka, co vás do ní zavřou a pak tam vháněj skleníkový plyny vzduchovým čerpadlem přímo z táborovejch latrín. Je to zároveň ale výchovný, aby každej na vlastní kůži poznal, co to ty skleníkový plyny jsou za svinstvo a jak nám bude za dvanáct let, když s tou ochranou klimatu fofrem nepohnem. A každej si prej sakra rozmyslí se tam znova dostat. Navíc jsem na nástupu dostal od hlavase další vostrej navrch, protože jsem u snídaně kritizoval, že je čaj studenej, i když každýmu je přece jasný, že když nesvítí slunce, tak solární panely nic nevohřejou. Vede k nám sice elektrika, ale tu spotřebujou jen elektromobily vedoucích tábora, jak furt jezděj na ty klimatický přednášky do škol v rámci programu Neklímej, když jde o klima. Tak furt pilně dobíjej, až i kuchařovi vytekly lednice.

Ohřejem se ale každej večer u táboráku, kde zpíváme Ódu na radost. Já jí teda zpívám na slova Jarka Nohavici, protože jak se mi ty hormony bouřej, tak to zpívám se zápalem, ale jsem tu jedinej Čech, tak to nevadí, kámoši vnímaj je ten můj zápal. Až když u nás měla seminář Carola Racketeová, tak jsem se naučil ještě lepší hit. Racketeová měla u nás standing ovation, jak říkaj český celebrity a Palo Habera. Když navrhla, že vystavíme pontonovej most přes gibraltarskou úžinu, aby těch půl milionu uprchlíků, úpících v libyjskejch táborech, mohlo bez rizika vratkých člunů a buzerace italským ministrem vnitra  přejít do Evropy a uvolnit v táborech místo pro dalších deset milionů trpících, málem jsme strhli nadšeným řevem jídelnu a skandovali hesla jako Salvini do hlíny nebo Lega do Legolandu. Někdo po návštěvě Caroly Racketeový vyhrabal u táboráku písničku Oh! Carol od Neila Sedaky a rázem z toho byl táborákovej hit, protože do Racketeový jsme se okamžitě všichni zamilovali. A ty slova seděly, fakt jak dětská prdýlka na hrníčku. Tak si zapějte se Sedakou a se mnou: Ach! Carolo/Jsem jen blázen/Lásko miluji tě/I když se ke mně chováš krutě/Ubližuješ mi/A nutíš mě brečet/Ale pokud mě opustíš/Určitě zemřu. To by snad s náma moh zpívat i ten Salvini, né?

Začal jsem se bát, že budu zrovna bručet ve Skleníku, když přijede přednášet Greta Thunbergová, ale Youssef mě uklidnil, že dojela sice do Hamburku tou skvělou karbonovou plachetnicí, ale dál po Labi už musela s taťkou na kánoi. Moc jim to slušelo, vypadali jako Old Shatterhand a Nšo-či, Greta měla jako Nšo-či dokonce i ty copy, ale v děčínskejch stěnách narazili na kámen a kánoe šla s dírou jako ústa staré ženy ke dnu. Tak teď jí prej vezou dostavníkem, kterej netáhnou koně, protože ty taky strašně prděj, ale aktivisti z Extinction Rebellion, co po cestě často odpočívaj nějakou blokační stávkou. Naposled se zdrželi dva dni akcí Occupy Elektrárna Mělník, kde čurali do vagónů s hnědým uhlím, aby špatně hořelo. Všichni novináři to fotili, takže to vyšlo všude po světě, a mělo to velkej ohlas, prej i na gay pornoserverech. Tak tahle informace o Gretě mě uklidnila, její přednášku bych prošvih hrozně nerad.

Ale stejně nejvíc miluju naše spanilý jízdy do okolí. S německou zelenou europoslankyní Ska Kellerovou v čele jsme před tejdnem vyrazili do Čičmanic za kopcem, na návsi udělali bugr a když se vesničani seběhli, Kellerová jim oznámila, že jejich obec byla vybraná jako první budoucí syrská vesnice, aby se Asadovi uprchlíci u nás líp v houfu asimilovali a nestejskalo se jim. To bylo vzrůšo, když nás honili s vidlema a pronásledoval místní hasičskej sbor se stříkačkou až do tábora, kde je teprve zastavila hlídka Frontexu varovnejma výstřelama.  Burani se musej občas pořádně vyhejtovat, aby se konečně probudili do nový Evropy.

Když mi na nástupu hlavas tábora Búr Sikh uděloval ten vostrej ve Skleníku navíc, tak se dost mračil. A já se styděl, protože už jsem jeden kopanec udělal. Napsal jsem domu mámě, že jsme měli k obědu mrkvovej kebab – to se dá obří mrkev k infráku ze solárního panelu a jak se peče a otáčí, tak se z ní seškrabujou fakt ňamkový mrkvový hobliny. A máma to blbě pochopila, nasmažila vepřový řízky a poslala mi je v balíčku. Ten se ale cestou promastil a bdělá táborová hlídka Elf Control ten balík hned rozbalila. Voni teda stejně rozbalujou a čtou všechno, včetně mejch mailů a statusů na socsítích, ale já to považuju za správný, protože někdy člověk něco plácne a ani netuší, jak to je škodlivý. A má to i svý výhody. Jednou po večeři zůstala na stole hromada nádobí a nikomu se to nechtělo mejt, tak někdo dostal nápad a na to nádobí nastříkal nápis Tommy Robinson. A hele, do minuty Facebook ten stůl do poslední lžičky vypulíroval, ani jsme prstem nehnuli.  

Ale ten můj řízkovej kontraband odnesli s žalováním (oni tomu teda říkaj nahlášení) hlavasovi. Řízky mi zabavil. Pak jsem ale šel kolem hlavasovy chatičky a viděl přes okno, jak se hlavas těma mejma řízkama cpe. Jak mě uviděl, tak mi hned vysvětlil, že je mu sice odporně, ale jinak se řízená ekologická likvidace tohohle jedu zatím provést nedá, tak se obětoval. Tak to beru. Stejně mě pak poslal domů na jednodenní výchovnou výpadovku k rodičům. Když byli v práci, tak jsem jim smazal všechny televizní kanály kromě ČT, CNN a Al Jazeery (aby se poučili o skutečným životě v arabským světě a nekrmili se jen rasismem). A z tátova notebooku i všechny řetězový maily, který mu posílá strejda, co je ukázkovej xenofob a čte jen štvavý nenávistný blogy na idnes, což je závodní časopis Agrofertu. A jako výchozí stránku jsem mu nastavil Manipulátory cézet. A ségře jsem z prádelníku ukrad její legíny, protože za měsíc máme na táboře Duhovej pochod hrdosti a já neměl v čem jít. Stejně je nenosila, protože jí v rozkroku rýsovaly velbloudí kopýtko jako u tý manželky Justina Biebera. Jsou mi sice malý, ale to je právě v průvodu in. Jen se mi zdálo, že mi zmenšujou bouli v rozkroku, ale vylepšil jsem to dvěma kapesníkama. Nahoře půjdu bez, protože duhový záda už mám. Přihlásil jsem se totiž v rámci praktickejch cvičení práva šaría na workshopu Obohacení jako figurant na ukázky trestání ranami holí. Ale Pákistánec Bilawal to vzal vážně a mlátil mě holí, dokud jsem neomdlel.

Ale jak říkám, nejradši mám spanilý jízdy. V listopadu se celej náš kemp chystá do Prahy. Zablokujem šestnáctýho všechny vjezdy do Prahy, nikdo kromě elektromobilů a hermafroditů, teda chci říct hybridů, do Prahy neproklouzne. Metro a tramvaje, protože jezděj na proud z uhelnejch a atomovejch elektráren, taky bloknem, kluci z Extenction Rebellion uměj na vlaky vyskakovat skvěle. A když to nepomůže, tak naši kámoši Eritrejci strčej někoho do kolejiště, v tom jsou spolehlivý a integrovaný. Nejlíp toho Jakla, ten už v metru nakládačku dostal, ale bylo to málo. Podzim bude prostě horkej nejen kvůli globálnímu oteplování. A my v eurokempu po tvrdým výcviku už víme, jak na to. Pak vo tom sem zase něco napíšu.