Maršál Covid ztěžka usedl do křesla v čele dlouhého stolu v jednacím sále genštábu, všichni sedící vystřelili vzhůru a vypjali hrudníky. „Sednout! Podejte hlášení, generále Sarsi!“ zavelel maršál a zachmuřil se.
„Naše armáda jde od vítězství k vítězství, pane maršále,“ vyštěkl okamžitě generál Sars. „Přes osmdesát milionů nakažených, blížíme se ke dvěma milionům mrtvých nepřátel, naše ztráty jsou minimální. Čísla, zvláště v Evropské unii a Americe, utěšeně rostou, výsledky na bitevním poli jsou ohromující. V USA se blížíme k 20 milionům nakažených, v Evropě si vedeme skvěle od začátku tažení v Itálii, Španělsku, Francii, Nizozemsku, ve Velké Británii a taky v Česku.“
„Kde je to Česko? přerušil generálovu litanii Covid.
„Pokud vím, je to správní provincie Čečenska,“ vychrlil Sars.
„Takže muslimové,“ zamyslel se Covid. „Vždycky jsem říkal, že mešity jsou pro naše invazní plány ideální. Početné rodiny, masové společné modlitby v ulicích, není divu, že si tam tak skvěle vedeme.“ „Tak ne, je to v srdci Evropy, promiňte,“ zablekotal Sars, který mezitím našel správný papír se svodkou o Česku.
„Ještě jednou přijdete na poradu genštábu takhle mizerně připravený a udělám z vás vojína na madle v metru,“ rozčílil se Covid. „Co o tom Česku teda víme?“
„Je to skvělá země pro naše záměry, pane maršále, máme tam obrovskou pátou kolonu, vzorná spolupráce. Místní vláda proti nám na jaře nasadila všechny zbraně, to jsme museli ustoupit do připravených pozic, ale jak známo, jedna bitva válku nevyhrává. V nové podzimní operaci už jsme slavili velké vítězství a obsadili celý český chalífát, teda chci říct republiku.“
„Kdo nám tam tak pomohl? Třeba se poučíme i pro taktiku v jiných zemích,“ zajímal se Covid.
„Byla to hodně práce naší píár divize, odvedli skvělou práci. Snad by mohl tady plukovník Koronáč informovat podrobněji, má v gesci celou střední a východní Evropu,“ řekl generál a rychle se posadil, aby si to Covid nerozmyslel.
„Po porážce na jaře jsme se v Česku poučili z omylů,“ spustil bez přípravy Koronáč. „Už v létě jsme zahájili dělostřeleckou přípravu, utlumili naoko všechny aktivity a začali všechna opatření, co nás na jaře zahnala na útěk, zpochybňovat a zesměšňovat, to zabírá v Česku nejvíc. A použili všechny páky, od nářku všech, co jim vláda zavřela živobytí až po námi najaté vybrané osobnosti, které jakýkoli boj proti naší pandemické armádě odmítali. Sami se nám hlásili do služby, a zadarmo. A ti ostatní je pak jako kapacity v oboru hojně citovali, aby ty argumenty zněly vědecky.“
„Epidemiology, virology, imunology, tuhle pakáž myslíte?“ zeptal se Covid.
„No, to zrovna ne, ti po nás jedou nenávistně, nejvíc ti se zkušeností z vašich, tedy Covid oddělení v nemocnicích, ty jejich řeči nás dost poškodily. Ale našli se jiní, kteří měli akademické tituly, ale o nás věděli naštěstí starou bačkoru. I pár demonstrací se nám podařilo svolat, tam jsme jim podstrčili pár transparentů, jakože jste pan Chřipečka a nejhorší rádce je strach a tak. Dokonce se nám podařilo do médií dostat informaci, že - s prominutím - vůbec neexistujete, pane maršále.“ Přítomní důstojníci propukli v smích, až se jim bodlinky třásly. I Covida to evidentně pobavilo, smál se, až se zakuckal. „Kam vy chodíte na tyhle nápady, plukovníku?“ plácal se Covid do stehen. Pak zase zvážněl. „Jaká je současná situace?“
„Na začátku prosince jsme prosadili rozsáhlé rozvolnění, zabrala naše kampaň, že z dětí na distanční výuce vyrostou blbci, že v hospodách a obchodech se nikdy nikdo nenakazil a vláda chce lidem ukrást Vánoce. Podělali se a všechno otevřeli. Jsme zpátky. Už zase máme přes 10 000 nakažených denně a nepřátelé padají jako mouchy. I když všechno bohužel zase zavřeli, máme slušně nabito. Na Silvestra jsme připravili tisíce ilegálních večírků, ohňostroje v ulicích s davy opilců, co kašlou na roušky a rozestupy, a pár demonstrací za shození pandemických okovů.“
„Skvělé, plukovníku, hlavně neusněte na vavřínech! Jak to vypadá s očkovací kampaní proti mně? Víte, jak nás to ohrožuje.“
„To jsme rozhodně nepodcenili. Naše píár divize připravila akce Strach, Čip a Krokodýl. Vakcínu v nich líčíme jako naprosto nevyzkoušenou a zhoubnou, připravenou vládci světa k zotročení lidí, ovládaných čipy, vpravenými do jejich těl s vakcínou.“
„To zní dobře, ale co ten krokodýl?“ zakroutil hlavou Covid.
„Už dřív nám výtečně posloužili prezidenti jako Trump, co prohlašoval, že jste nemoc, vyléčená za 15 minut, nebo ten Lukašenko, co radil bojovat proti nám na traktoru a vodkou. Ale naprostá jednička je brazilský prezident Bolsonaro, který o vakcíně řekl, že, cituji: ‚Pokud se z vás stane krokodýl, je to váš problém.‘ Jakože vakcína mění genom a udělá z vás zrůdu s šupinami a ocasem. No není to úžasné? Hned jsme to masivně začali v médiích točit. A to jsme Trumpa i Bolsonara nakazili!“
„Zešíleli jste?“ vyskočil Covid z křesla. „Zakazuju vám, abyste zaútočili na kohokoliv z těchhle báječných užitečných idiotů, rozumíte! Co kdyby z nich někdo umřel – to by lidi k smrti vyděsilo.“
„Ale ne, samozřejmě jsme oba plánovaně jen „lízli“, aby naopak mohli tvrdit, že jsme chřipečka,“ usmál se Koronáč.
„Myslím, že byste měli ještě přitvrdit. Úplně nejlepší by bylo, kdyby někdo z těch, co pózují s injekcí proti mně před kamerami, lehnul hned po vpichu v křečích a před zraky novinářů umřel, co říkáte?“ zamyslel se Covid.
„Perfektní nápad, pane maršále,“ zalichotil mu okamžitě plukovník. „Už samozřejmě publikujeme, že vakcíny způsobily řadu těžkých komplikací při testování, ale tohle by byla samozřejmě bomba. Vynasnažíme se, spolehněte se.“
„Tak děkuji, plukovníku, samé dobré zprávy. A jak jsme na tom v Číně, kde jsme tažení tak slavně zahájili?“ obrátil se znovu na generála Sarse Covid. Ten se začal ošívat.
„Za dnešek jsme nakazili 12 osob, úmrtí bohužel žádné,“ vysoukal ze sebe konečně.
Covidovi spadla brada: „Cože?! Z miliardy čtyři sta milionů dvanáct nakažených? Okamžitě degradujte vojenského přidělence pro Čínu, HNED! To je prostě přehlídka neschopnosti, jak je tohle vůbec možný?“ rozeřval se Covid.
„Když, víte, pane maršále…,“ lezlo ze Sarse jak z chlupaté deky, „oni používají úplně stejnou bojovou taktiku jako my, je to totalitní stát. Nedávno objevili dva nakažené v jedné oblasti, a okamžitě nahnali na testy 800 tisíc lidí z okruhu desítek kilometrů! Když konečně někoho pracně v Číně nakazíme, jsou schopni dveře jeho bytu křížem zatlouct prkny jak při moru ve středověku, aby fakt z karantény nevystrčil nohu, uzavřít oblasti třeba s deseti milióny lidí během pár dní. Teď na Zlatý svátek se rozjelo po celé Číně 600 milionů lidí, všude jinde by to byla obrovská příležitost k naší ofenzívě, ale tam - nic. A ekonomika jim jede jak namazaný blesk. To se prostě… nedá, pane maršále.“
„To není odpověď vojáka, generále,“ nasupil se Covid. „Okamžitě rozšíříte zprávy, že komunistická Čína absolutně lže o počtech mrtvých a nakažených. Lhali o nás už na začátku naší ofenzívy, což se nám ovšem sakra hodilo. Tak to jen přiživte. Naštěstí tuhle taktiku nikdo v demokratickém světě nepoužije, toho bych se fakt neobával. Zavirovaný Bože, to jste mi teda hnul žlučí. Doufám, že mi spravíte náladu, generále Mutante,“ obrátil se na důstojníka, který během válečné porady několikrát změnil barvu. Po oslovení lehce zmodral.
„Na váš rozkaz jsme vyvinuli nový typ univerzálního vojáka v Jižní Africe, dostali jsme ho do Anglie, Francie, Itálie, Německa, Nizozemí, Dánska, pane maršále. Je o 70% nakažlivější, šíří se kapénkami, aerosolem, na površích přežívá daleko déle.“
„No aspoň někdo tu maká,“ uklidnil se trochu maršál. „Naším největším nepřítelem je teď vakcína, rozumíte. Bleskově rozšiřte zprávy, že není vyzkoušená na naše zmutované vojáky a je tak naprosto zbytečné se nechat očkovat.“
„Ale to zatím nevíme, pane maršále,“ vykoktal generál.
„Oni to taky nevědí,“ usmál se maršál. „Do příští porady chci hlášení o našich vítězstvích na všech frontách. Ekonomiky všech zemí musí kleknout, protože chudý zadluženec dělá co…?“ nedopověděl maršál.
„… dělá si do kalhot?“ tipnul si generál Sars.
„…zoufalé věci, shlukuje se, demonstruje, na všechno kašle. A to přesně potřebujeme. Je všechno jasné?“
„Rozkaz, pane maršále,“ rozlehlo se po zasedací síni. A znělo to mrazivě a odhodlaně.
