Fejetonista David Brooks už v roce 2017 napsal: „Stay woke (Zůstaň vzhůru) znamená být radikálně vědomý a oprávněně paranoidní.“ Chápete? Zplnomocnění k psychiatrické diagnóze. Krása. Tak hurá do Bohnic.
Pospíchejte vyfasovat papíry na hlavu, je nejvyšší čas, už tam asi bude pořádná fronta. Woke culture, čili levicová politická ideologie, zaměřená dříve na identitu, rasové předsudky a diskriminaci černochů se rychle rozšířila i na sexismus a další „nerovnosti“. Cancel culture (kulturu rušení) zase wikipedie označuje za moderní formu ostrakismu, která vytlačuje jedince ze sociálních nebo profesionálních kruhů, buď v online prostředí na sociální sítích, nebo v reálném prostředí, nebo v obojím. Ještě vás neostrakizovali (nevyloučili), nevytlačili ze slušné společnosti? Tlačbabů je všude dost a kdo chvíli před woke nebo cancel stál, už stojí opodál. Dnes je seriózní říci – po vzoru filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku – Všichni jsme gogo! Všichni jsme woke, a kdo není woke (probuzený), zaspal, to má logiku, ne? A co víc, když použiju ještě dvě hlášky z téže parodické gangsterky: Vždyť vám řikám, že kdykoli otevřu dveře, vypadne mrtvola. A probuzeným se tohle stává denně, ideové mrtvoly vypadávají ze všech dveří a jsou stěhovány na hřbitovy historie, včetně soch, knih, songů, obrazů. Doufejme, že jsou tam ekologicky likvidovány. Násilnický bílý heterosexuální „ručník končí“. Možná by lepší překlad Stay woke! byl Zůstaň bdělý! Nebo rovnou komunisticko-fučíkovské Lidé, bděte! Je to totiž opravdu taková novodobá Reportáž psaná na oprátce a vyloučení ze strany je už zase (zatím jen společenskou) pohromou pro vyobcovaného se vším všudy. K oprátce však není daleko. Americká novinářka Amanda Hessová volá po „woke“ a definuje ho jako „poplácání po zádech zleva, způsob, jak potvrdit citlivé“. Takových citlivek, plácajících zleva, jsou dnes spousty, nic je nezastaví. Drtí svůj politický hip hop s vervou revolučních písní soudruhů z padesátých let.
Stalo se ovšem něco podivuhodného. V nedávném rozhovoru si performer a anarchista Milan Kohout, usilující celoživotně o zrušení kapitalismu, poplakal, že mocní kapitalisté chtějí: „… naprosto zhnusit lidem ideu sociální, rasové a sexuální spravedlnosti tím, že jim ji budou násilně nutit na každém kroku (…) a opět si dál budou hovět na svých jachtách a chechtat se blbosti mas. Nicméně jim to náramně vychází, neb spousta mých přátel spolu se mnou má takzvaného ‚woke‘ hnutí až po krk“. A ač je programovým antirasistou, vylili ho nedávno z bostonské univerzity. Stal se, jak sám tvrdí, „obětí takzvaného ‚kulturního zrušení‘ poté, co si mladí studentští „wokaři“ stěžovali na moje satirické komentáře, které byly pro jejich ‚woke čínskokulturní revoluci‘ naprosto nepřijatelné, a začali bojkotovat mou třídu a příští semestr mně nebyla obnovena smlouva.“ Wokař nejwokovatější udán a vykopnut vlastními studenty superwokaři. Smutný příběh, ale my rozumíme. To víte, humor a satira v tak vážném hnutí jako je woke a cancel culture je něco jako, abych citoval jiný film Pelíšky, „květinová alternativa v rodině důstojníka lidově demokratické armády“. Tomu říkám klasická ukázka požírání vlastních dětí revolucí. Ale jinak má Kohout naprostou pravdu, pro celoživotního obdivovatele afroamerické marxistky Angely Davisové to musí být rána.
Abas Mirzaei, docent v oboru brandingu na Macquarie University říká, že termín ‚woke‘ „byl cynicky aplikován na vše od nealkoholických nápojů po holicí strojky“. To je fakt, např. firma Gillette se ve své reklamě skutečně opřela do toxické maskulinity fest. Ve spotu zobrazuje muže jako rváčské násilníky, sexuální nadržence a kriminálníky. Jen projde na ulici kolem jednoho (bílého, jak jinak) muže dívka v šortkách, muž za ní okamžitě startuje, ale je hned zadržen moudrým černochem (jak jinak), který mu to vymluví, protože chuť seznámit se se ženou na ulici je samozřejmě naprosto nepřijatelná. Také jste sbalili manželku na ulici? I vy chlíváci! Malé rvoucí se kluky v reklamě od sebe odtrhává konejšivý dospělý, další klučinové řvou a porážejí nábytek, hotový Ku Kluk Klan. Ach ta hnusná mužská agresivita, zažraná už do klukovských školních brašen. Vůbec, dětí je ve spotu jak nadlabáno, snad je reklama téhle žiletkárny osloví. Nebo Gillette začal vyrábět hračky? V každém případě je to pozoruhodné, cancel culture z kanclu globální žiletkárny holí testosteron z vlků, dokud z nich nejsou pokojné ovečky. To jsou věci.
Už v roce 2020 poukázalo na sto padesát osobností od levice po pravici, včetně umělců, v otevřeném dopise na to, že „svobodná výměna informací a myšlenek, která je mízou liberální společnosti, se každým dnem omezuje“. Kritizovali, že „se také šíří cenzura: netolerance protichůdných názorů, móda veřejného zahanbování a ostrakizace a tendence rozpouštět složité politické otázky v oslepující morální jistotě…. Redaktoři jsou vyhozeni za provozování kontroverzních článků; knihy jsou staženy pro údajnou neautentičnost; novinářům je zakázáno psát o určitých tématech; profesoři jsou vyšetřováni za citování literárních děl ve třídě; výzkumný pracovník je propuštěn za rozšiřování recenzované akademické studie; a vedoucí organizací jsou odvoláváni za někdy jen neobratné chyby“.
Hanbáři všech zemí, styďte se! Dokonce petenti kritizují, že jsou trestáni lidé i „pokud se odchýlí od konsensu nebo dokonce postrádají dostatek zápalu pro souhlas“. Rozumíte? Už nestačí zúčastnit se laxně pohřbu Vůdce, ale musíte bolestně zkřivit obličej, prolévat potoky slz a trhat si zoufale šat. Odkud to jen znám? No, a co se za ty dva roky změnilo?
Je to všechno ještě desetkrát horší, už vás vyhodí i za troufalost nadabovat černého Eskymáka, když nejste černoch Eskymák. Místo mízy liberální společnosti přišla „druhá míza“, nesmiřitelná, nenávistná, vyhazující a popravující bez soudu jak na běžícím pásu. Jedna z těch, co tehdy pod otevřený dopis připojili své jméno, spisovatelka potterovské ságy Rowlingová, už nemůže skoro vystrčit nos, nikam ji nezvou, a i pořadatelé famfrpálu už ho přejmenovali (na famfrňák?), Rowlingovou odfamfrpálkovali. Tahle cvok kultura jede na plné pecky. Už se na konferenci o díle Tolkiena přednášelo na téma:,,Gondor v přechodu: Krátký úvod do transgenderové reality v Pánovi prstenů“. Chápu, ten nespravedlivě utiskovaný fešák Glum, to je dnes ten pravý Milášek davů. Nebo libo přednášku „Odpuštění Sarumanovi?: Queer v Tolkienově Pánu Prstenů“? Smí se vůbec ještě říkat Pán prstenů, není to už Paní prstenů?
A co mi připadá úplně symptomatické? I Orwellův dystopický román 1984 bude přepsán spisovatelkou S. Newmanovou do feministické verze. Místo hrdiny Smithe bude o totalitních praktikách vyprávět Julie. Romeo evidentně selhal. Dědicové Orwella souhlasí, už prý dlouho tohle chtěli. Hollywoodští producenti číhají na práva. A já se ptám: bude tam i místo Velkého bratra Velká ségra? Považuju to za klíčovou věc, pořádek muší bejt. A moc se těším na pohádky typu Sedm trpaslic, Princezna Bajajová, Tři veteránky, Ať žijí duchny, DařbuJana a PandrHolka, Hrátky s čerticí, Anděl Paní, Sedmero krkavic, a zvlášť se těším na Maxifenu Fíkovou. I ve filmech pro dospělé musíme udělat pořádek: Maruško, podejte mi pero, Číšnice, prchni, Johanko, hoď ho do stroje, Jak dostat maminku do polepšovny, Limonádová Joanne… Zůstane jen transgenderově korektní film Pane, vy jste vdova. Chci vidět Stařenky na chmelu, Dobrou vojandu Švejkovou, Jarunku Cimrmanovou, ležící, spící, Hoří, můj panáčku, Černé baronky, Léto s kovbojkou, stranou jistě nezůstane feminaremake Dědictví aneb Kurvaholkygutntág. Už na nás nebudou vybafávat zombie, ale zombitches. Jen na troskách starých pořádků je možné vybudovat tu krásnou věž ze slonoviny. Ono je to celé taková slonovina-volovina, dupající v porcelánu předků, radostná z extatického boření. Jen střepy přinášejí štěstí, to se ví. Cvok kultura za 500 a kultura z kanclu marketérů ducha. Lev je v ulicích. Což je i stejnojmenný román o chudém chlapci, který se stal vůdcem, burcoval masy za lepší svět, ale ideály zradil, řízen už jen finančními magnáty, gangstery a korupcí. Jak on to vlastně v románu dopadl? Jo, nakonec ho zastřelili.
