Vyvlastněte velké developery v Česku! Ať žije Berlín – náš vzor

Když v nedělním referendu Berlíňané rozhodli o vyvlastnění velkých developerů a jejich bratru 240 000 bytů, hned jsem věděl, že si Berlíňané umí na svém dvorku sjednat pořádek. Konečné řešení jakékoli otázky umí. I té bytové.

Měli by hned zřídit berlínské OPBH (Oberkommando für Persönlich Bude Hilfe), aby ty vyvlastněné byty okamžitě začali rozdělovat mezi chudý a potřebný lid. A protože zůstat pozadu za Berlínem vždycky byla ostuda, hned jsem se podíval, jestli tato štěpná myšlenka má i u nás podporu. Jestli se nějaký OPBH (u nás Obvodní podnik bytového hospodářství) nechystá. Protože OPBH, který a u nás za socialismu s byty nakládal, je naložil do takového korupčního a klientelistického nálevu, že se slzou v oku vzpomínáme. Je to však letitý mokrý sen všech spojených proletářů světa, s tím nic neuděláte. Sebrat, znárodnit (zestátnit, vyvlastnit…) a potom rozdělovat. Svým.

Zjistil jsem, že zatím jsou návrhy nesmělé, sonduje se půda a zkoumají revoluční nálady. Ale slibné vlaštovky už vylétají. Např. předseda ČSSD Hamáček chce pokuty pro spekulanty s neobsazenými byty. Odhadl těch bytů na 70 000, no, nejsme Berlín, ale i malé české je hezké. Totéž prosazoval svého času pirátský primátor Hřib a hned i věděl, jak ty hnusné spekulanty odhalit – kontrolou elektroměrů. Kolik majitelů neobsazených bytů pro jistotu začalo v bytě těžit bitcoiny, se neví. Návrh zavadl pro odpor koaličních partnerů, tak Hamáček tu rukavici zase zvedl. Zatím revoluční větry dují jen u daně z nemovitosti. Labutí písní drzounů, co ještě umíněně vlastní nemovitosti a nechtějí je darovat státu, se může stát už tato daň, vzdutá pirátskou Prahou až na koeficient 5, tj. o 100 %. O výstupu pirátské pracovní komise, že by to mohlo být i 1 % z ceny nemovitosti, a tedy v Praze, kde už se dnes nabízejí 1+kk za pět milionů a 4+kk za 16 milionů, klidně i 50 až 160 tisíc ročně.  Po „potlesku“, který se po zveřejnění výstupů komise zvedl, se sice Piráti od jimi ustavené komise distancovali a na jejího šéfa, vzděláním lesníka, zamračili, ale to víte. No, snad to všechno zanikne v inflační spirále, za niž může Babiš a Putin, co nechal naděje na levnou energii zplynovat (říkal Pirát Michálek v Otázkách Václava Moravce).

Tak jako se na lesnických školách zřejmě vyučuje daňová a rozpočtová soustava, tak pro změnu na pedagogických fakultách je to nejen daňová, ale rovnou bytová politika. Expert z peďáku Lukáš Ulrych (jinak mladý sociální demokrat) v článku Vyšší daně z nemovitosti jako cesta k blahobytu rozvíjí takové teorie a návrhy řešení, že jsem se při čtení orosil až na prodloužených zádech. Jak jsou ty cesty k blahobytu prosté! Už jeho výkřiky na Twitteru typu „nechci žít v daňovém skanzenu!“ (rozuměj: nízkých daních) a obhajoba, že jsme jednou z nejméně zadlužených zemí EU, svědčí o tom, že pro zdaňování je všemi deseti a k rozhazování vždy připraven. Jeho pojetí sociální spravedlnosti a obecného blahobytu spočívá v kritice „neproduktivních“ činností. Moudra typu: Pokud by rázem zmizely všechny stavební firmy, dlouhodobě by se snížila nabídka domů a bytů, jelikož by je neměl kdo stavět. Pokud by však zmizeli pronajímatelé, s nabídkou bytů a domů by se nic nestalo. Nestalo? V Česku jen přes dvacet procent domácností žije v nájmu, ale třeba ve zmiňovaném Berlíně žilo v roce 2011 v nájmu 84,6 % domácností, ve Vídni 75,6 %. Sto vydřiduchů na metr čtvereční. Kdyby se vydřiduši vypařili, kam by všichni hlavu složili? No jo, chápu, byt by si prostě vyvlastnili, a protože zřejmě nebudou mít peníze, tak prostě zasquatovali. A bylo by.

Abychom měli představu, jaká sebranka to ti majitelé bytů jsou, srovnává je Lukáš Ulrych vkusně s nájemnými vrahy: Absurdnost této představy si můžeme dokázat na nájemných vrazích. Jejich služby jsou vyhledávané a placené, tudíž jsou z pohledu současné ekonomie produktivní, ačkoli smrt každého člověka snižuje produkční kapacity i poptávku po zboží, čímž ekonomiku oslabuje. Už tomu rozumíte, vy nájemní vrazi?! A proč se současná ekonomie furt naváží do pedagogů, co mají na rozdíl od ekonomů jasno? Následný břitký útok na důchodce a jejich odpornou snahu o udržení životní úrovně (no fuj!) je jen logický: … skupování nemovitostí se stává „alternativní důchodovou reformou“, kdy koupě nemovitosti má sloužit jako pojistka udržení slušné životní úrovně v období stáří. Že se nestydíte, hrabiví staroši! Jen pěkně nechte prašule na běžných a spořících účtech v bankách, tam se inflační bumbrlíček napapá do prasknutí. Zchudni nebo nehraju!  A hned přechází k řešení: Výše daně z nemovitostí bude odstupňována podle množství vlastněných jednotek nemovitostí. V našem prostředí by dávalo smysl, aby zdanění nemovitostí začalo růst od vlastnictví tří nemovitostí. Takže jinými slovy, zase progresivní daň, aby si každý setsakra rozmyslel bohatnout prací. Nejen zvýšení daně všem, ale „boháčům“ zasolit, co to jde. Jsi-li odpovědný rodič, bydlíš ve svém a svým dvěma dětem pomůžeš nákupem dvou bytů, byť malých startovacích, jsi jasný zločinec. O více dětech ani nemluvě.

I Lukáš Ulrych si uvědomuje, že zlí spekulanti by chtěli zvýšenou daň z nemovitosti promítnout do nájmu: Rubem těchto daňových změn musí být reforma regulace nájmů tak, aby se zvyšování nájmů neomezovalo pouze u smluv na dobu neurčitou, ale i u smluv na dobu určitou, což je dnes příčina pandemie řetězení krátkodobých nájemních smluv a jejich plošného zvyšování. Tím zajistíme, že nájmy nebudou v důsledku růstu daně z nemovitostí růst. Daně porostou, nájmy zůstanou. Boháč se nenapakuje, chuďas bydlí. Jak prosté. Na Twitteru doplňuje: Ceny bytů nebudou klesat, pokud budeme pouze stavět více bytů. Jinými slovy: vyrovnání nabídky s poptávkou je blbost. Musíme závratně danit, přísně regulovat, svázat vzpouzející se do kozelce, jinak se z toho nevyhrabem. K této myšlenkové úplavici dodám, když je to tady na blogu v poslední době tak módní – citát z bible pro Lukáše Ulrycha. Stylově, takže z Lukášova evangelia: Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi, ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. „Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka.

V Berlíně už to pochopili. Ruce vzhůru, navalte byty, chceme přidělovat našim potřebným. Docela by mě zajímalo, kolik developerů se do Berlína pohrne, až se referendum promění v zákon. Řekl bych, že asi tolik, kolik do Severní Koreje, kde nějaká stabilita vaší investice může skončit ve vteřině, když Kim přísně pozdvihne obočí. Nově postavená psí bouda bude oslavována jako zázrak. Inciativa Vyvlastnit Deutsche Wohnen zabodovala a může si dát somrvónunk, jak se u nás kdysi říkalo flákání. My ještě musíme zabrat. Tak vzhůru, nájemníci této země!