Tak ale teda! Hranolky s kečupem za 259 Kč? Komu tady hrabe?

Zajeďte do Českýho Krumlova a dejte si do nosu. Peněženkou. Úplně prázdnou to prej moc nebolí. Když mi kamarádka sdělila, že na Lipně je k mání svíčková za 957 kaček, nevěřil jsem. Ale mail vod bráchy mě už totálně vochromil. 

Poslal mi vofocený meníčko z jedný krumlovský hospody. Fakt hranole s kečupem za 259 kaček. A kdo nechce hranole s kečupem, může si dát samozřejmě únikový jídlo. Maj tam třeba utopence (jeden kus!) za 199 káčé.

Já ale šel eště níž a z bráchou vyfocenýho meníčka jsem si vybral jídlo za pouhejch 150 káčé. Asi to je ňáká krumlovská specoška, zřejmě kohout, ale né na víně, ale kvůlivá úsporám jen vařenej ve vodě. Ta položka se menovala Kohoutková voda. Za stopade fakt láce, dát si kohouta. Ale jestli to je vopravdu jen voda z kohoutku, tak to se tam asi napiju tajně na wécé zadáčo. Už vidim, jak mě z hospody vyváděj policajti a na služebně mi podle záznamu kamery spočítaj, že jsem restauračce ukrad z kohoutku lahodnej nápoj za dva tácy. Možná se radši naslopu z ňáký kašny nebo rovnou z Vltavy. Při troše štěstí si vylovim i toho utopence, pod jezem se tam každou chvilku někdo udělá. Musim to tam vomrknout, co je z toho pravda.

A to se porád nadává na Prahu, jak v Praze je draze. No, je fakt, že dát si na Staromáku v hospodě naproti vorloji pivko, neni taky zrovna cenová idylka. Ležák za 119, a to ani ne půllitr, ale O,4. Dřív cenově milý těstoviny – tady třeba špenátový ravioli za 399 kaček. Ten špenát tam asi vozej přes moře vod firmy Pepek námořník, proto ta drahota. Šest kousků krevet za 499. Bifteček za šest stovek bez kačky. Ale pozor, neříkejte při vobjednávce něco jako „nejdřív se napiju“. Číšník by moh slyšet místo „napiju“ slovo „wagyu“, a to už by bylo hovězí ne za 600, ale za 2 499 kaček. Stejná gramáž, samozřejmě, jak u vobyčejnýho bifťoura. Po týdle japonský kobe flákotě ale budete prej mít nízkej cholesterol. Ale při placení zas vysokej tlak, tak se ten blahodárnej účinek vynuluje. Tak bacha, vrchní v Praze jsou hodně nedoslejchaví. Tak si tam dáte možná jen malej salátek za 379. Ale ovoněnej lanýžema. Za vůně se platěj dardy, to takovej Dior móc dobře ví. Tak radši jen polívku za 280. Nebo smaženej sejra za 420, v Dlouhý ulici. V Dlouhý dělaj na hosty dlouhej nos nebo co.

A vůbec, tendle vobyčejnej smažák, to je pro mě největší gastronomická záhada. Spíš teda astronomická záhada, myslim cenově. Když jsem byl malej (1965), stál smažák v restauraci 5,90 Kčs. I s bramborama a tatarkou. Spucnul jsem ho v dětství hory. Bifťour s vejcem, hranolema a voblohou pak koštoval 15,80 Kčs. Ale to bylo drahý, do toho nikdo z nás nešel. Eště na gymplu na chmelu nás večer zdravotnice pozvaly do svý vošetřovny na mejdan a za svý prachy nám připravily asi třicet smaženejch sejrů jako pohoštění. Dneska, kdyby byly líný a nechaly si to přivýzt z dnešní pražský hospody, tak vyflajznou dvanáct a půl litru! A to byla v roce 1975, kdy jsem na tom chmelu byl, průměrná hrubá mzda 2 300 kaček. A tu teda chudý holky ze zdrávky neměly, musely si všechno vyžebrat vod rodičů nebo máknout na brigošce, jako bylo třeba to česání chmelu. Tak konec nostalgie, tou já vůči socíku fakt netrpim. Za covidu a dál teda zdražil eidam, vejce, mouka, volej na smažení i strouhanka, to jo. Ale vo 400 procent?

Abych utek z turisticky cenově vypjatejch voblastí, nakouknu za vás do jídelníčku jedný jihočeský vesnice, kde jsem strávil dětství na zámku a vobčas tam zajedu. A tam maj v restauraci na náměstí jídla tak vokolo 110 kaček. Takže dobrý. A víte, co je tam na jídeláku úplně nejdražší jídlo? Uhodli jste – smažák. 180 kaček. A řízek z vepřový kejty? Taky 180! Je snad kejta stejně drahá jako jeden z nejlevnějších sejrů eidam? Nechápu, kebule mi to nebere.  Snad mi to někdo v diskusi vysvětlí. Ale teď už mě vomluvte, sedám na kolo a jedu do svý jídelny, kde jsem za pět minut. Hlavní jídlo za 75 kaček a šťáva na stole zadáčo. Výběr ze 4 moc dobrejch jídel. Kde to je, vám nenapráskám, za prvý by to byla nepovolená reklama a za druhý by se tam zejtra nasáčkovala půlka Krumlova a celý centrum Prahy. Ta moje Praha totiž neni žádnej Krumlov, abyste věděli. Tam zřejmě v hospodách hodujou Marťani, který si nedovedou přepočítat ty svý marťanský fufně na kačky. Teď už vim, že Marťani u nás jsou, v americkym Kongresu to jeden bejvalej špión konečně přiznal. Proč se teda srocujou zrovna v Krumlově, nevim. Třeba se přemisťujou na raftech a tak musej jen po Vltavě. Proč jsou Marťani v centru Prahy, to teda jako Pražák samozřejmě vim. Sloužej noční šichty za apoštoly na pražskym vorloji. Mám to i vyfocený. A máme je i na pražskym magistrátu, ale to už je fakt jiná story. Naprostá pravda je, že by hospody v turistickejch centrech dávno zkrachovaly, ale ty Marťani je zachraňujou. Ale bejt váma, pokaď máte hospodu né zrovna na křižovatce lufťáků, tak bych na to moc nespolíhal.