Smutný muž Válek – nečekané souvislosti

Smutný muž Vlastimil Válek, adept na ministra zdravotnictví a Jaroslav Válek, neprávem zapomenutý skvělý komik, přezdívaný Smutný muž. Oba absolventi Masarykovy univerzity v Brně. Závěr: Všichni smutní muži přicházejí z Brna.

Oba je známe z rozhlasu i televize, oba s brýlemi, oba velmi vážní. Tím však podobnost pozapomenutého komika s budoucím ministrem zdravotnictví zdaleka nekončí, jak hned ukážu. Mladší generace už ovšem původního Smutného muže, stylizovanou postavu komika v podání výborného herce a humoristy Jaroslava Válka, nezná. V šedesátých letech byl ovšem velice populární. Vystupoval v buřince, své postřehy a glosy vyslovoval pomalu, zvláštně huhňavě řežavým hlasem, s téměř nulovou mimikou obličeje, a především – nikdy, ale opravdu nikdy, se nezasmál. A tvářil se, že salvy smíchu od diváků ho vlastně urážejí.  Tady vidím další podobnost. Něco mi říká, že ani navržený ministr zdravotnictví se jen tak nezasměje a případné salvy smíchu posluchačů ho budou možná též urážet do hloubi duše.

Po osmašedesátém roce J. Válek emigroval do Švýcarska a normalizační režim ho vymazal z paměti národa velice důkladně (z mé ovšem ne). Jestli bude muset časem emigrovat i nový ministr zdravotnictví V. Válek a z naší paměti ho vymaže modernějším (ale neméně důkladným) stylem Google, Twitter, Youtube, Facebook a tahle parta? To, jak už dobře víme, není vůbec vyloučeno.

I když původního Smutného muže v drtivé většině znát už nebudete, přesto některé jeho hlášky přežily dodnes – aniž byste si jejich autora vybavili. Například označení náruživého muže „gynekolog-amatér“. Alespoň tedy jeden kouzelný postřeh z jeho tvorby: „Jaký je rozdíl mezi mužem ženatým a svobodným? Svobodný, nenajde-li nic kloudného v ledničce, jde do postele. Ženatý, nenajde-li nic kloudného v posteli, jde do ledničky.“ (více třeba zde).

Ovšem zdrcující paralelu mezi ministrem Válkem a komikem Válkem jsem nalezl zde. V závěru filmu Každá koruna dobrá z r.1961 (už ten název jako by vyzýval novou vládu Petra Fialy k hledání rozpočtových úspor) se objeví Smutný muž a praví: Dobrý den, přicházím od pana Fouska. Tak od Fouska nebo od Fialy… že? A pod jeho kamenným obličejem zní – a teď mi řekněte, jestli je to náhoda – píseň s textem, který by si klidně mohl budoucí ministr zdravotnictví zazpívat při uvedení do úřadu. Text je to podle mě téměř prorocký:

Letí čas a voda plyne,

co bylo včera, dneska není,

a zítra zas je všechno jiné,

jen lidská hloupost trvá dál

a nikdy, nikdy nepomine.

Žádný lék se nenamíchá

pro ty, co pozdě honí bycha.

A v apatyce nekoupí,

kdo prohloupí, kdo prohloupí, kdo prohloupí.

Vnímám to jako geniální text nové očkovací kampaně. Kam se hrabe Tečka. Je tam vše. Ochrana třetí dávkou před covidem, protože ochránění bylo včera, dneska není, možná čtvrtá dávka, protože zítra zas je všechno jiné. Zkritizovat svižně zabedněnost antivaxerů: jen lidská hloupost trvá dál. a nikdy, nikdy nepomine. Upozornit, že na JIP už je na všechno pozdě: Žádný lék se nenamíchá pro ty, co pozdě honí bycha. A konstatování: A v apatyce nekoupí, kdo prohloupí – čili na to, že si v lékárně brzy koupíte nějakou pilulku, slupnete ji a budete s covidem v pohodě, zapomeňte.

Protože se ministři zdravotnictví v posledních dvou letech střídali jak svatí na orloji, podíval jsem se na jejich tváře. A bylo mi to jasné – udělali chybu, smáli se nebo aspoň usmívali, když na ministerskou sesli usedali. Některé smích přešel hodně rychle, jiní byli na tomto křesle zasaženi elektrickým šokem, a ještě jiní nemilosrdně usmaženi. Vojtěch se jako rychloobrátkové zboží dostal na nejvyšší regál ministerstva dokonce dvakrát.

Ano, ministr zdravotnictví je dnes funkce pro lidi s povahou kamikadze. Já bych – i při vzpomínce na báječného Smutného muže Jaroslava Válka-komika – doporučil jediné: nastoupit s kamennou tváří, protože do smíchu je dnes už jen bláznům. Ale ve výsledku vyloudit na tvářích nás, diváků, šťastný a uvolněný smích. Protože ten bude znamenat, že jsme nad pandemií, pozdě sice, ale už opravdu, zvítězili.